Dlouhá cesta!

škola a radostná zpráva

A tak to šlo a my prožívali různé zážitky a hlavně jsme se učili.Byla jsem sice smutná že nevím kde má malá sestra je ale na druhou stranu jsem byla šťastná že jsem mohla trávit skoro celé dny se svímy kamarády i když né se všemy.Na konci posledního ročníku jsme museli udělat zkoušky aby nám dali vyuční list a při poslední zkoušce mě a Leonovy řekli že jsme byli nejlepší studenti tohohle ročníku.Poděkovali jsme za pochvalu a když jsme si šli o týden později pro výuční list tak jsem učitelce koupila květinu a poděkovala za všechny roky a vědomosti co mě naučila.Nemáš zaco řekla na zpět má učitelka.Také jsme se v době mého studia přestěhovali do většího bytu.Měli jsme teď tři pokoje a obývák s kuchyní  a samozdřejmě koupelnou.Jeden pokoj byl můj a druhý mamky z toho třetího my mamka udělala něco jako tréninkový pokoj.Bylo tam velké zrcadlo a mikrofon kytara a klávesy na ktré jsme se naučila hrát.A hlavně hodně místa na tréniky tance.Abych nezapomněla tak někteří z nás dostali před tím než dostali výuční list pár pracovních nabídek.Já jsem dvě nabídky také dostala ale omluvila jsem se a řekla jsem jim že si chci udělat ještě kurz pečovatelství abych se mohla stát například vychovatelkou ve škole nebo v děckém domově.Oni pochopili a řekli že ta nabídka je trvalá a až budu chtít tak jim mám zavolat.Takže jsem z toho měla radost.Kurz nebyl tak dlouhý jak jsem si myslela ale půl roku jsem strávila učením a posléze i zkouškou kterou jsem prošla na 1 - .Po svém studiu jsem začala pracovat v děckém domově jako vychovatelka.Vydělala jsem si nějaké peníze něco jsem dala mamce na stravu a ubytování a zbytek jsem si šetřila kdyby něco.S Leonem jsme nepřestali ani po studiu spolu chodit.Náš vztah byl velmi vážný a opravdu moc jsme se milovali.Leon i máma my pomáhali hledat také informace po mé malé sestře.Hledali jsme na internetu a taky volali na různá místa.Byli jsme jak špióni.Asi tak po necelém roce jsem na svou malou sestru narazila na Facebooku.Teda ona narazila na mě.Jednoho dne my napsala a já si sní psala a získávala informace o tom kde bydlí.Sestře teď  bylo necelých patnáct a tak už uměla na internetu měla svůj vlastní Facebook a díky tomu jsme se našli.Patrície my řekla že  bydlí v městě jménem Rosário a v ulici jménem San Lorenzo.Popsala my podrobně jak vypadá její dům a poslala my i pár fotek abych to lépe našla.Zlato teď udělám všechno proto aby jsme byli spolu.Dobře tak to doufám.Oni jsou sice milá mám je ráda ale nejsi to ty Violetto.Kéž bys tu byla semnou.Hmm taky si to přeju ale neboj brzy se uvydíme.Dobře budu se těšit až tě po tak dlouhé době zase uvydím.Jo tak na to se těším taky.