Dlouhá cesta!

U rodiny!

Z pohledu Violetty:

Když mě adoptovali celkem jsem se těšila že najdu milující rodinu která mě bude mít ráda i když nejsem ráda.I když je pravda že my budou chybět mí přátelé z domova a sestřičky.Když jsem poprvé vyděla svůj pokoj nebyla jsem moc nadšená jelikož jsem si myslela že budu žít ve stejném luxusu jako dřív když jsme bydleli se sestrou a tátou ve vile ale nebylo tomu tak.Musela jsem zdílet pokoj ještě s jednou dívkou která byla asi o tři roky starší.Ale co se dalo dělat snažila jsem se dělat vše co chtěli ale na jejich nároky jsem neměla.Chtěli po mě práci jako mytí podlahy nádobý utírání nádobí utírání prachu no prostě celkového úklidu plus žehlení a to oblečíní všech i to mužské.Bylo my to nepříjemné a nechtěla jsem to dělat.Všichni si žili v domě spokojeně akorát já ne jelikož si ze mě udělali uklízečku.V domě krom rodičů semnou bydlela ta starší dívka a o rok starší kluk který my dělal ze života peklo jak jen to šlo.Snažila jsem se to nějak přižít ale po týdnu bydlení toho na mě bylo moc a prostě jsem se vzepřela rozkazu který my muž dal.Řekla jsem mu:A proč to neudělá Sofie nebo Jackob?Vtom muž zrudl a po chvíli my přiletěl pohlavek až jsem málem upadla.Bylo to hrozné jelikož mě do té doby nikdo nebyl.A tak to chodilo od té doby pokaždé jak se jim něco nelíbilo nebo jsem odmítla práci nebo jen nedojíst jídlo u večeře byla jsem bita.Bylo to hrozné a navíc jsem to nemohla nikomu říct.Muž i žena my řekli že jestli to někomu povím že mě zabijí.Bála jsem se jich a po čase když už ubližování bylo na dením pořádku jsem skoro každý večer probrečela.Říkala jsem si kéž by se tu oběvil táta a odvedl mě odtud a zase by jsme žili i s Patrícií společně ale to se nestalo.Když už jsem to po dvou měsících nemohla vydržet utekla jsem jeden večer odnich oknem.Otevřela jsem okno a jednoduše i spár sbalenými věcmi jsem vyskočila oknem ven.Utíkala jsem od domu co my nohy stačili.Když jsem se zastavila abych se vydýchala přemýšlela jsem kam vlastně mám jít táta je ve vězení a do děckého domova nemůžu ti by mě vrátili zpátky k té strašné rodině.Jedinné co mě napadlo bylo že půjdu k té sestřičce z domova u které jsem byla asi dvakrát nebo třikrát na návštěvě.Brečela jsem a bála se co se bude dít.A když jsem po dvou hodinách došla na místo zazvonila na schodech doufala jsem jen v to že mě nepošle zpátky.Když se otevřeli dveře sestřička z domova šokovaně na mě hleděla.Rozbrečela jsem se a vrhla se jí do náručí.Ona zavřela dveře a odvedla mě do svého obývacího pokoje.Violetto co se stalo jak to že jsi byla venku v tolik hodin?Já už se tam nechci vrátit rozbrečela jsem se ještě víc?A co se stalo řekni my to?Je to tam hrozné řekla jsem jí a řekla jí co jsem zažila.Bože Vio to je hrozný?Já už se tam vrátit nechci?Neboj se nevrátíš se zítra semnou půjdeš do domova a řekneš to samé paní ředitelce.A te'd pojď musíš si odpočinout.Uslzená jsem přikývla odešla do pokoje.Byl to pokoj pro hosty.Sestřička u mě zůstala dokud jsem neusnula a pak si šla taky lehnou.Druhý den jsme společně šli do děckého domova kde jsme si to rovnou zamířili do ředitelny abychom si promluvili s ředitelkou.Ředitelka mě vyslechla a vše ostatní zařídila.už jsem se tam nevrátila zůstala jsem zas v domově.Kamarádky z domova se mě ptali jak to že jsem se vrátila když jsem bydlela u rodiny co by prý za to dali oni.Holky oni mě bili a nutili mě uklízet a pracovat neměla jsem ani chvilku volna pro sebe.Bože to je hrozný neboj už jsi zase tady a tady jsi v bezpečí.Hmm přikývla jsem.Ještě to odpoledne k nám do dětského domova přivezli ty dva co bydleli u pěstounů jako já.Dívka s klukem ale nechtěli opustit dosavadní život který doteď žili a tak my znepříjemňovali život.

Pokračování příště!