Dlouhá cesta!

Ve třídě první část

Z pohledu Violetty:

Žila jsem šťastně s Tamarou a brala jí jako svou mámu kterou jsem nikdy nepoznala.Občas se my zastesklo po tátovy ale nejvíc se my stýskalo po mé malé sestřičce kterou už jsem hodně dlouho nevyděla.Chodila jsem do školy kde jsem si zatím našla přátele.Bylo jich celkem hodně.Skoro celá třída až na pár žáků co kamarádili s Ráchel.Vše vypadalo dobře až do doby kdy uplynuly tři roky od toho co tátu zavřeli mě bylo třináct a chodila jsem do sedmé třídy.V ten osudný den se stalo něco hrozného.Večer ve zprávách dávali reportáž o našem domě.Že ho prodají a taky komu patří.Řekli tam že patří vrahovy Chermánu Castillovy a jeho dvoum malým dcerám Patrícii teď už pěta půl leté a Violettě třínáctileté.A ukázali tam naše fotografie z dětství.Bylo my strašně a žalem jsem vykřikla.Vio co se stalo ptala se Tamara?Mami tak se podívej prodávají náš rodinný dům kde jsme vyrostli a navíc tam říkají že náš táta je vrah a k té jeho fotografii dáli i naše fotografie z dětství.Jak jen mohli rozbrečela jsem se.Zlato to bude dobrý.Jak to může být dobrý mami vždyť to mohli vydět všichni moji spolužáci umíš si představit jak se zachová Ráchel jestli to vyděla.Neboj zlato určitě to moc lidí nevydělo.A co když jo?Tak to společně překonáme tak jako všechno předtím.Dobře usmála jsem se naní s poslednímy slzami v očích.Druhý den jsem ale zjistila že to vyděla skoro celá třída a samozdřejmě Ráchel která hned spustila že jsem dcerou vraha.Nechtěla jsem se s nimy hádat ale chtěla jsem jim nějak vysvětlit že to není pravda že to na mého tátu někdo navlékl.A jedinné co mě napadlo bylo to že zavolám svím starým kamarádkám se kterými jsem byla v kontaktu a kteří my teď snad nějak pomohou.Haló Fran jsi to ty?Ano kdo volá Violetto to jsi ty?Ano jsem to já Fran potřebovala bych od vás pomoct.No jasně a o co jde.Vyděla jsi včera tu reportáž ve zprávách?No jasně je to strašné potom všem čím jste si museli projít oni vytáhnou tohle ale věř mi nevěřím tomu ani slovo.ano to já vím vždyť vy jste mého tátu poznali a víte že by to nikdy neudělal.A právě proto potřebuju od vás pomoc.Od nás?Myslím tím tebe Cami a Naty .Dobře a jak si tu pomoct představuješ?Jednoduše mohli by jste sem dnes dorazit na velkou přestávku která začíná ve třičtvrtě na deset.To nevím ale snad jó.Dobře tak to zkus zařídit a mohla bych tě ještě poprosit aby jsi sebou vzala naše zpomínkové album.Jasně to vezmu řekla Fran.Takže to zařdím a příjdeme do tvé školy na drhém konci města.Díky jste fakt hodné.Nemáš zač.Taky ti musím něco říct ale to ti řeknu osobně až to uvydím.Dobře děkuju.Když jsem se vrátila do třídy Ráchel se do mě zas navážela a mě to bylo nepříjemné jediná kladná věc na tom byla že začalo zvonit na hodinu.První hodina utekla jako voda a když začala přestávka skočila jsem si na záchod a když jsem se vrátila tak to s Ráchel začalo nanovo.Nadávala my že jsem dcera vraha a tak podobně.Než začalo zvonit  přišla my esemeska že jsou na cestě.Byla jsem nadšená že je po tak dlouhé době zase uvydím.Druhá hodina se stašně vlekla.Měli jsme třídní a španělštinu.Deset minut před zoněním někdo zaklepal na dveře a posléze vešel.

Pokračování příště!