*Takumi*
Když jsem se spolu s mojí zachránkyní a bělovlasou dívkou ocitl za městem, hraběnka se zastavila a pozorně si mě prohlédla. ,,Chceš být můj osobní čaroděj?" Zeptala se mě a já se zamyslel. Po chvíli jsem přikývl. ,,Bude mi ctí." Prohlásil jsem a uklonil se. ,,Mimochodem.. ještě jsem se nepředstavila. Jmenuji se Yukiko von Nihon a to je Orion." Bělovlasá dívka se po vyslovení svého jména uklonila. Poté jsme pokračovali v cestě.
*Orion*
Cestou do sídla jsem si s Takumim povídala. Zjistila jsem, že svou moc zdědil po dědovi, kterého nikdo neodhalil. Po příchodu do sídla jsem uviděla už všechny kufry připravené venku. Přemístila jsem se tedy na zahradu, kde jsem se potkala s Natsukou. Vypadala, jako kdyby měla každou chvíli vybuchnout. ,,Vy jste šly do města a mě jste tu nechaly!" Rozkřikla se a rozhodila naštvaně rukama. Protočila jsem oči v sloup a přemístila se pryč. Dnes nemám chuť na její stížnosti. Objevila jsem se ve svém pokoji a plácla sebou na postel. Yukiko říkala, že do království odjíždíme asi za.. hodinu? Jsem na Zemi už rok a pořád si nemůžu zvyknout na čas. Po chvíli se zvednu a s mou šikovností se bouchnu do nohy. Potichu jsem zaklela a začala se smát. Nevím proč, ale vždy, když se bouchnu, začnu se smát. Když mě přestala bolet noha, přemístila jsem se ven a sedla si na svůj kufr.
O hodinu později..
Konečně přijel kočár a všichni jsme nastoupili. Tím všichni myslím i Natsuko a Takumi. Všimla jsem si, že se ho Natsuko snaží sbalit.
