*Natsuko*
Yukiko odešla zase trénovat a já se šla projít po hradu. Procházela jsem se chodbou, když do mě někdo narazil. ,,O-omlouvám se." Vykoktal ze sebe a já si všimla, že do mě narazil ten posel. ,,Počkat.. ty jsi ten posel?" Zeptala jsem se, načež se uklonil. ,,Ano, jsem Naoto. Teď mě prosím omluv." Řekl a rozeběhl se pryč.
*Yukiko*
Za celý trénink se Makoto neukázal. Docela mě to mrzí. Najednou mi hlavou problikla myšlenka - co když ten polibek nemyslel vážně? Tato myšlenka mě trápila celý den. Večer jsem se zase vydala ven ke stromu. Ležela jsem v trávě asi půl hodiny, ale zvuk flétny se už neozval. Povzdechla jsem si a odešla jsem. Na chodbě mi Shimi oznámila, že jsou všichni na hostině (samozřejmě bez rytířů). Neměla jsem hlad, tak jsem se vydala do pokoje. V pokoji jsem sebou plácla na postel a.. začala jsem brečet do polštáře. ,,Brečíš kvůli tomu rytíři?" Zeptala se mě Orion která se sem právě přemístila. Jen jsem - s obličejem v polštáři - přikývla. ,,Ak o ůbef fíf?" Zeptala jsem se (pořád s obličejem v polštáři). ,,Ehm.. jak to vím? Makoto byl na hostině a sháněl se po tobě." Cože?! Ihned jsem se zvedla, utřela slzy a vyběhla na chodbu, při čemž jsem někoho srazila tak moc, že jsme oba skončili na zemi. Rychle jsem se zvedla a všimla si, že jsem se srazila s.. Makotem. ,,Páni, kam ten spěch?" Zeptali jsme se - překvapivě - naráz. ,,Za tebou~" Zamumlali jsme a zčervenali.
