*Yukiko*
,,Víš, chtěl jsem ti říct, že -" Promluvil Makoto, jenže ho přerušil výkřik: ,,Tady jsi!" Kdo by to mohl být, než Natsuko. Ihned se přihrnula k Makotovi (mě přitom odstrčila). Než ale stačila něco říct, Makoto zamumlal, že musí už jít, a odešel. Propalovala jsem Natsuko vražedným pohledem.
*Orion*
V pokoji - až na mě - nikdo nebyl, tudíž jsem se mohla přeměnit a protáhnout si svá křídla. Najednou někdo otevřel dveře a dovnitř vešel Takumi. Lekla jsem se, tudíž jsem nestihla zareagovat. ,,Páni.." Hlesl a já pocítila jak rudnu. ,,Hele, možná to bude znít divně, ale.. mohla by jsi mi dát jedno pírko?" Zeptal se skoro neslyšně. Zamávala jsem tedy křídly, aby vypadlo peří a dala jsem mu ho. Poté jsem svá křídla zase zneviditelnila. ,,Na co vůbec potřebuješ to pírko?" Zeptala jsem se ho a sedla si na postel. ,,Na pokusy." Odpověděl a začal se hrabat v kufru (Natsuko odmítla uklidit všechna zavazadla).
*Makoto*
Já tu služku nenávidím! Musí všechno zkazit?! Naštvaně jsem kopl do postele a poté si lehl. No nic, promluvím si s ní zítra. Náhle někdo zaklepal na dveře a poté vešel dovnitř. ,,Ehm.. nerada ruším, ale přeje si vás král." Oznámila mi Shimi, poté se uklonila a odešla. Povzdechl jsem si a zvedl se.
