*Makoto*
,,M-mio marito! M-mio marito!" Opakovala Paola mezi vzlyky pořád dokola. ,,Non posso fare [já to nedokážu]!" Náhle se vrátila Yukiko z prohlídky okolí. ,,Yukiko.. jak vidíš.. Paola potřebuje pomoc, takže ji doprovodím do Itálie zpět k rodičům. Vrátím se na hrad ihned jak to bude možné. Miluji tě." Řekl jsem a políbil jí. Poté jsme se spolu rozloučili a já s Paolou v přístavu nastoupil na loď plující do Itálie.
*Yukiko*
Když jsme se rozloučili, zmocnil se mě zvláštní pocit. Co když ho už neuvidím? Pomyslela jsem si a po tváři se mi skutálela slza. Rychlým mrkáním jsem zaplašila další slzy a vrátila se do přístavu. Nastoupila jsem na loď plující zpět a opřená o zábradlí jsem sledovala moře. ,,Ale ale, co se stalo?" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a všimla si Orion. To jsi se sem nemohla přemístit dřív?" Zeptala jsem se jí naštvaně. ,,Ne, protože si Sabaku musela na přemisťování zvyknout." Odpověděla. ,,Saba-co?" Až teď jsem si všimla, že má kolem krku hada. ,,Sabaku, má kobra." Odpověděla a pohladila ji. ,,Chceš tu plout několik hodin nebo chceš, abych tě přemístila?" Zeptala se a nastavila ruku. Chytla jsem se jí a ucítila jsem, jak pode mnou mizí podlaha. Během chvilky jsem se ocitla před hradem. ,,Jsme tady." Řekla a vydala se do pokoje.
