*Yukiko*
Konečně jsme už dopluli do Anglie. Naštěstí je vesnice blízko, tudíž jsme šli pěšky. ,,Sono contento che ci si puó aiutare." ,,Cože řekla?" Zeptala jsem se šeptem Makota. ,,Že je ráda, že jim pomůžeme." Přeložil mi Paolinu větu. ,,Prego [není zač]." Když jsme došli k vesnici, málem jsem dostala infarkt. Místo vesnice se zde rozkládalo spálené místo na popel, sem tam jsem rozeznala zříceněné domy. ,,Oh no! No, no, no, no! Mio marito [můj manžel]!" Zakřičela Paola a začala brečet. ,,Jdu to prozkoumat." Řekla jsem a vydala se k zříceněným domům. Všude na zemi byla spousta mrtvých těl.
Omlouvám se, že je tato kapitola tak krátká, ale nevěděla jsem, jak to mám zapasovat do nějaké kapitoly.. příště bude zase delší :3
