*Makoto*
,,A-ahoj Cristino, jak jsi se měla?" Zeptal jsem se a pokusil se o úsměv. ,,Ale jo, celkem to šlo. A co ty? Doufám, že jsi nezapomněl na náš sňatek?" ,,S-samozřejmě že ne, za co mě máš?" Zalhal jsem. Cristina si mě pečlivě prohlédla a poté se usmála. ,,Když budeme spolu trávit celý život, co kdybychom se teď prošli?" Navrhla a já jen přikývl. Když jsme se vzdálili od domu mých 'rodičů', rozhodl jsem se, že jí řeknu pravdu. ,,Hele, Cristino (Cristina se na mě podívala a zamumlala ,,Hm?"), nic proti tobě, ale.. já miluji jinou a-" Náhle se Cristině rozzářili oči. ,,Já taky miluji někoho jiného, jen jsem nevěděla, jak ti to říct.." Přiznala a já si neslyšně oddychl. Pořád tu je šance, že se z toho sňatku nějak vykroutím. ,,Koho vůbec miluješ?" Zeptal jsem se jí při cestě nazpět. ,,Znáš Roberta?" Zeptala se mě a toužebně povzdechla. ,,Roberto.. to je ten syn ševce?" ,,Ano. A ty miluješ koho?" ,,Jednu hraběnku.." Přiznal jsem. ,,Hraběnku? Vždyť tvůj otec zařídil tento sňatek jen proto, že jsem hraběnka! Možná až tě vyslechne, tento sňatek zruší!" Vyhrkla vítězně Cristina. ,,Ale co tví rodiče?" Zamyslel jsem se. ,,Mamá a papá už nežijí.." Vysvětlila a já nevěděl, jak zareagovat.
