Chlapec, co se bojí úplňku [Remus Lupin FF]

4. KAPITOLA

Když se Nora druhý den probudila, nevěděla, jestli to, co včera v noci viděla, byl sen nebo ne. Každopádně zase nestíhaly, a tak vzbudila Rose, rychle se oblékly a vyrazily na snídani.

"Ahoj, Noro," slyšela Nora, jak ji někdo zdraví. Otočila se a uviděla Remuse.

"Ahoj, Reme," pozdravila ho taky a byla si jistá, že je zase celá rudá.
Opravdu nečekala, že se k ní bude takhle hlásil. Spíš si myslela, že to byl jen jednorázový program jejího odpoledne.

"Že vím, s kým jsi byla včera odpoledne v knihovně?" zašeptala Rose Noře do ucha.

"Ty budeš Rose. Těší mě," podal Remus ruku Rose, která se tvářila trochu zmateně.

"Taky mě těší," řekla, když Removi podala ruku. Pak hodila vražedný -vy jste o mně mluvili- pohled na Noru a šla si sednout.

Nora se chtěla vydat za ní, ale zadržela ji Remov slova. "Budeš dneska v knihovně?"

Nora zůstala chvíli zírat nevěřící svým uší. "A- asi jo," vykoktala.

"Paráda! Tak se uvidíme," usmál se Remus a šel si sednout k Pobertům.

Nora tam ještě chvíli ohromeně stála a potom se vydala k Rose ke stolu.

"Takže Remus, jo?" ušklíbla se Rose, když si k ní Nora přisedla.

"Co?" dělala Nora blbou.

"Proč jsi mi neřekla, že jsi byla v knihovně s ním?" vyzvídala Rose a Nora si nemohla dát do pusy ani topinku.

"A proč bych ti to říkala?"

"Protože vidím, jak se na něj už pěkných pár let díváš. Jsi do něj hotová," řekla Rose a Noře zaskočilo sousto topinky, které se jí podařilo ukousnout.

"To není pravda! Jen mě prostě fascinuje. Je jiný, než všichni kluci," hájila se Nora.

"Jak myslíš," ukončila konverzaci Rose.

Děvčata rychle dosnídala a vydala se na první hodinu - Bylinkářství. Noru Bylinkářství vždycky strašně nudilo. Nebavilo jí učit se dlouhé názvy nějakých kytek. Zvlášť když vás ty kytky mohou sežrat, udusit, otrávit, nebo nějak jinak zabít. Rose na tom byla stejně a tak dnešní první hodinu strávily dospáváním.

Druhá hodina byla Obrana proti černé magii. Všichni byli moc zvědavý, jaký bude nový profesor. Pan Monk sice vypadal přísně, ale stačilo pár minut a všichni poznali, že zdání klame a pan profesor Monk je moc milý starý pán.

Další hodina - Astronomie - byla vždy otravná jedině tím, kolik schodů museli žáci vyjít na astronomickou věž. Noru vždycky zajímaly všechny ty hvězdy, planety, měsíce a asteroidy, ale proti Rose to nebylo nic. Rose byla vesmírem úplně posedlá a tak hltala každé profesorčino slovo.

Kouzelné formule, které vyučuje malinký profesor Kratiknot, který má ve zvyku stoupat si na stohy knih, aby vypadal vyšší, byly dnešní poslední hodinou.

Následoval oběd, po kterém se děvčata rozhodla jít se projít na školní pozemky. Zářijové slunce mělo ještě stále dost sil a Nora se během chviličky, než došly do stínu dubu, co rostl u jezera, stihla spálit.

Ve stínu dubu strávily velkou část odpoledne a až když měly sluníčka dost, vydaly se zpátky k hradu. Obě šly do knihovny. Rose proto, že potřebovala udělat esej na přeměňování a Nora proto, že to slíbila Removi.

Rose si šla vybrat knížky, které by ji ve vypracování eseje mohly pomoct a Nora šla do zadní části knihovny, kde psali včera s Remusem esej a rozhodla se tam na něj počkat. Překvapilo ji, když viděla, jak už tam sedí, s hlavou opřenou o ruce a zavřenýma očima. Nora marně přemýšlela, jestli spí, nebo ne.