Chlapec, co se bojí úplňku [Remus Lupin FF]

19. KAPITOLA

Ahoj všichni! Mám pro vás takový povánoční dárek - další kapitolu po 7 měsících! 😅Doufám, že jste na Chalpce, co se bojí úplňku ještě nezapomněli a máte chuť si tu další kapču po takové věčnosti přečíst 😅Tímto vám všem taky přeji krásný a pohodový nový rok! 😁Užijte si kapitolu a pod ní bych se vás chtěla na něco zeptat, tak si to prosím přečtěte 😁 Teď už vás nechci zdržovat 😊 Příjemné čtení!

"Páni! My jsme vážně v Prasinkách," vydechla Lily.

"Moc děkuju za krásný výlet," poděkoval Remus, "vážně je to skvělý dárek."

"To ale není všechno kamaráde. Je toho mnohem víc," ujišťoval Remuse James.

Remus si Jamese měřil napůl překvapeným a napůl zděšeným pohledem.

"Mám se bát? " zeptal se.

"Remusi, jsou to tvoje narozeniny. Nedovolili bychom si udělat nic hloupého, nudného nebo nebezpečného," vložil se do toho Sirius.

" A nelegálního. Zapoměl jsi říct nelegálního," doplnil Siriuse Remus.

"Ne nezapomněl, " zavrtěl Sirius hlavou.

Remus už se nadechoval k protestu, když ho přerušil James: "Pojďte už! Máme zpoždění."

James se vydal rychlým krokem vpřed a všichni ho poslušně následovali. Prošli celými Prasinkami a zastavili se až před hostincem U Prasečí hlavy.

"Jamesi,  myslím,  že U tří košťat bude trochu příjemnější posezení, " namítl Remus, když viděl, že se James chystá vejít do hostince.

"Nebudeme tu vysedávat. Máme tu domluvenou schůzku," vysvětlil James a vešel dovnitř.

Všichni postupně vešli za ním a tak se celé skupince naskytl pohled na jediného může s hnědými vlasy na ramrna,sedícího za barem.

"Hej, Lenny!" Zavolal na něho James a muž se až příliš rychle otočil. Když ho teď Nora viděla zepředu, všimla si, že má na sobě bystrozorský plášť.

"Lidi, tohle je Leonard Stanford. Pracuje s rodiči na stejném oddělení. Je taky bystrozor, " představil cizince James a pravděpodobně tak i vysvětloval jeho podivnou reakci na oslovení.

"K vašim službám, děcka," zakřenil se a mírně se uklonil.

Noru tohle oslovení zvláštně uráželo. Ano, je pravda, že ještě není plnoletá, ale tón, jakým to muž vyslovil naznačovalo, že si o nich myslí, že nejsou o nic důležitější než kůrolez.

"Těší nás," odpověděl Remus za skupinu diplomaticky.

"Tak můžem?" zeptal se James.

"Jistě, proto jsem tady," uchecht se Lenny.

"Tak počkat! Než něco uděláte, chci vědět, k čemu se upisuju," vložil se do toho Remus.

"Tady Lenny se s námi přemístí, protože někteří z nás mají ještě hlídáček a nemohou se přemístit bez dospělého, aniž by tu ve chvíli nebylo Ministerstvo," vysvětlil James.

"Cože?! Kam nás chceš přemístit?" zeptal se Remus.

"Do Londýna," řekl James.

"Zbláznili jste se? Vždyť je to nezákonné! Vůbec bychom neměli opustit"pozemky školy a vy chcete rovnou do Londýna?!"

"Uklidni se Reme. Máme to vymyšlený, nikdo se to nedozví," uklidňoval Rema Sirius.

"Ne! Do tohohle já prostě nejdu," trval na svém Remus.