Chlapec, co se bojí úplňku [Remus Lupin FF]

5. KAPITOLA

Čas letěl, studenti se ani nenadáli a už tu byl konec září. Během měsíce ve škole se toho hodně seběhlo. Hlavně pro Noru. S Remusem spolu trávili skoro každé odpoledne a navíc se začala bavit i s ostatními Poberty. S Rose s nimi sedaly téměř u každého jídla.

Bylo pondělí ráno a všichni měli před sebou celý týden. Všichni studenti právě snídali a očekávali soví poštu.

" Zapomněla jsem si učebnici na lektvary. Musím si pro ni skočit. Hned jsem zpátky," řekla Rose a už se zvedala od stolu.

Jen co odešla přilétly do Velké síně sovy. U Nory přistál jeden dopis a tak vůbec neváhala a otevřela ho.

Ahoj zlato, doufáme, že si užíváš poslední týden v Bradavicích. V neděli se s některým z profesorů přemístíš z Prasinek domů. Brumbál slíbil, že to zařídí. Pac a pusu. Mamka

Nora vůbec nechápala, o co v dopisu šlo. Podívala se na obálku dopisu, kde tušila adresu.

Rose Hastingsová
Velká síň
Bradavice

Nora popadla dopis a vyběhla pryč ze síně. Nevěděla, co chce dělat, prostě běžela. Na schodech narazila na Rose.

"Rose! Omlouvám se, nechtěla jsem ho otevřít, ale stejně je to nějaká chyba. Píšou tam, že odjíždíš," vychrlila Nora na Rose.

"To není chyba. Odjíždím příští týden," řekla Rose se sklopenýma očima.

"Cože?! Jak odjíždíš? Kam odjíždíš? Nemůžeš odjet. Jak dlouho už to víš?" chrlila Nora jednu otázku za druhou.

"Vím to od prázdnin. Do tý Paříže jsme nejeli jen tak. Táta tam má dostat novou práci. A my se tam máme přestěhovat," řekla Rose s očima stále upřenýma na podlahu.

"A kdy jsi mi to chtěla říct?!" zvýšila Nora hlas a do očí se jí vlily slzy.

" Já nevím! Chtěla jsem, ale nevěděla jsem jak! Nechci odjet, ale musím." odpověděla Rose a taky měla slzy v očích.

"A co škola? To nebudeš mít ukončené vzdělání?"

"Budu chodit do Krásnohůlek. Jsou kousek od Paříže, kde budeme bydlet. Už jsem tam přihlášená," vysvětlila Rose.

Nora semkla rty, udělala krok ke svojí kamarádce a pevně jí objala.

"Musíme si ten poslední týden pořádně užít!" řekla Nora už normálním hlasem.

"Jo, to musíme. A nikomu to prosím neříkej, nechci se pak se všema loučit," poprosila Noru Rose.

"Dobře"

Jak řekly, tak udělaly. V pondělí odpoledne šly využít posledního slunce na bradavické pozemky k jezeru. Voda byla sice šíleně studená, ale to děvčatům vůbec nevadilo a i přes to tam vlezly a plavaly, dokud oliheň, žijící v jezeře nevynořila svoje chapadla a nezačala s nimi nebezpečné mávat.

V úterý si zašly ke skřítkům do kuchyně na spoustu dobrot a hrozně se přejedly.

Nora nechápala, jak se to Rose povedlo, ale nějak od Lily Evansové, nebelvírské prefektky, získala heslo k prefektským koupelnám, takže se ve středu vydaly tam. Voda byla až na stropě.

Ve čtvrtek si šly znovu zahrát famfrpál.

Když se Nora vracela z hřiště, potkala Remuse.

"Ahoj! Dlouho jsem tě neviděl. Stalo se něco?" zeptal se Remus.

"Ne, nic se nestalo, teda vlastně stalo," zamotala se do toho Nora. " Rose se bude stěhovat do Paříže," pokračovala, když viděla Remův tázavý výraz.