Chlapec, co se bojí úplňku [Remus Lupin FF]

2.KAPITOLA

Kočáry se pomalu plnily. Nora s Rose nastoupily k dvěma havraspárkám a jen co se za nimi zabouchly dveře kočár se rozjel. Kola drkotala o kameny a kočár jel soumrakem kamennou stezkou k hradu. Nora a Rose se vesele bavily, ale dvěma upnutým havraspárkám to očividně vadilo. Nora a Rose na to, ale nebraly žádný ohled a vesele se bavily dál, dokud kočár nedokodrcal na pozemky bradavického hradu. Tam už hrozil zásah profesorky McGonagallové.

Když kočáry dorazily až k bráně hradu a dveře se samy otevřely, dívky vystoupily a prošly bránou do hradu. Ve vstupní síni stálo mnoho studentů a očividně si měli po prázdninách co říct. Síní se rozléhal hlas profesorky McGonagallová, která prvákům odříkávala historii Bradavic. Za ta léta už to uměla nazpaměť.

" Půjdeme do Velké síně?" zeptala se Nora Rose. "Tady je moc lidí. "

Rose přikývla a společně vešly do Velké síně, kde už pár studentů sedělo za stolem své koleje. U jejich stolu bylo už taky pár lidí. Převážně z nižších ročníků. Byla tu ale i Lily Evansová, studentka 7. ročníku, která byla známá hlavně tím, že o ní měl zájem James Potter. Ona ho ale vytrvale odmítala.

Nora s Rose se posadily a čekaly na zařazování. Netrvalo dlouho a už tu seděly skoro celé Bradavice včetně Pobertů, kteří seděli na druhé straně stolu než Nora s Rose a o několik míst vpravo. James Potter nezapomněl popíchnout Lily Evansovou a pozvat ji na rande a ona ho zase nezapomněla poslat do háje.

Když začalo zařazování Nora automaticky vypla. Bylo to každý rok stejné. Neznámá jména a tváře zařazovány do kolejí. Vždy jen krátce nepřítomně zatleskala, když byl někdo z prváků zařazen do Nebelvíru.

Když byli všichni prváci zařazeni, postavil se profesor Brumbál, bradavický ředitel a jako každý rok přectavil nového učitele Obrany proti černé magii. Nikdo nevěděl proč, ale žádný učitel Obrany proti černé magii nevydržel déle, než jeden školní rok. Tento rok to byl profesor Monk. Potom profesor Brumbál zakázal přístup do Zapovězeného lesa, což dělal taky každý rok a nakonec už popřál jen dobrou chuť, lusknul prsty a na stole se objevily mísy se vším možným i nemožným. Každý si nabral na co měl chuť. Nora si nabrala kuřecí směs s rýží a když se na stole objevily zákusky, zajedla to vanilkovým pudinkem.

Většina nebelvírského stolu jedla potichu a v klidu, až na Jamese Pottera a Siriuse Blacka, kteří spolu o něčem zapáleně debatovali a hlasitě se u toho smáli. Remus Lupin je s cukajícími koutky pozoroval a Peter se cpal už čtvrtým kouskem čokoládového dortu. Nora upřela své šedé oči na Remuse. Jeho světle hnědé vlasy se ve světle zapadajícího slunce, které se odráželo v začarovaném stropě leskly. V hnědých očích mu svítily pobavené jiskřičky. Bledou pleť rušily jen četné drobounké jizvičky, které ale vůbec nebyli ošklivé. Naopak. Nora se do něj vpíjela očima. Vpíjela se do něj tak dlouho a soustředěně, že si vůbec nevšimla, že on se na ni dívá taky. Když si to uvědomila, přesto že nikde neviděla svůj odraz, byla si jistá, že je rudá až na zádech. Sklopila pohled a když se odvážila znovu zvednout oči, uviděla, že se na ni Remus usmívá a mává na ni. Nora na něj taky zamávala a pak se otočila na Rose a dělala, že si s ní povídá. Občas zkontrolovala, jestli se na ni Poberta ještě dívá. Remus už se jejím směrem ale nepodíval. Přidal se k rozhovoru Jamese a Siriuse.

Když už všichni dojedli, zavolali si prefekti prváky k sobě a zavedli je do jejich nových ložnic, kde stráví svoji vůbec první noc v Bradavicích. Studenti vyšších ročníků ještě chvíli počkali, až se Velká síň, Vstupní síň a schodiště trochu pročistí od prváků a pak se i oni vydali ke svým ložnicím.

Nora šla zrovna kolem přesýpacích hodin, které ukazují kolik má která kolej bodů. Teď bylo jejich skóre stejné. Dolní část všech čtyřech byla prázdná. Nikdo ještě žádné body pro svou kolej nezískal. Nora se porozhlédla po Rose, ale pohled ji znovu spadl na hnědovlasého chlapce, který šel před ní. Jizvy měl i na krku. Nora znovu zauvažovala, kde k nim přišel, když v tom ucítila, že do něčeho prudce narazila. Zmijozelské přesýpací hodiny se zakymácely a něčí ruka Noru stáhla pryč z jejich dosahu těsně před tím, než se zřítily do míst, kde ještě přes pár vteřinami stála. Sklo a zelené smaragdy byli všude po zemi. Nora se konečně podívala, kdo ji to stáhl do bezpečí. Remus.

Znovu zčervenala a s pohledem upřeným do podlahy zamumlala "Děkuju."

"Není zač." Usmál se hnědovlasý Poberta a rozešel se ke dveřím z Velké síně.

"Kdo shodil ty hodiny!?" zahřměl síní naštvaný hlas profesorky McGonagallové, když se vyřítila z davu studentů přímo k rozbitým přesýpacím hodinám.

Noře se sevřel žaludek, z tohohle koukal pořádný průšvih a školní trest. "Já," přiznala se tichým hláskem.

Profesorka McGonagallová si ji změřila přísným pohledem. " Slečno Nicolsonová, uklidíte tady ten nepořádek," ukázala na střepy a smaragdy na zemi, "a potom i celou Velkou síň, aby jste si pamatovala, že máte koukat na cestu," řekla a opět se ztratila v davu studentů, ikdyž ne úplně, protože byla značně vyšší, než všichni ostatní.

Všichni, kdo ve společenské místnosti zbyli se koukali na Noru, což jí značně znervózňovalo, neměla ráda velkou pozornost. Někteří zmijozelští se jí smáli a jiní nadávali, že rozbila právě jejich hodiny a že to určitě udělala schválně. Nora se dívala do země. Nechtěla se žádnemu studentovi podívat do tváře. Bylo jí trapně.

Hodně se jí ulevilo, když už i poslední student odešel a ona tam zůstala sama s Rose, která se nabídla, že jí pomůže uklidit. Jak se říká ve dvou se to lépe táhne a tak to měly za chvíli hotové. Značně si pomohly hůlkami a kouzly.

Pak se už i ony odebraly do své ložnice, kterou měly jen ony samy pro sebe, protože v jejich ročníku byly v Nebelvíru jen ony dvě, žádná jiná holka. Svoje kufry už měly na zemi. Donesli je tam domácí skřítkové. Rychle se osprchovaly, vyčistily si zuby a šly si lehnout. Nora za chvíli uslyšela, jak Rose pomalu oddechuje, ale sama usnout nemohla. Pořád přemýšlela nad hnědovlasým chlapcem s hnědýma očima a světlou pletí plnou jizev. Prostě na něho nemohla přestat myslet. Někdy pozdě v noci s myšlenkami pořád zaměřenými na hnědovlasého chlapce usnula.