Chlapec, co se bojí úplňku [Remus Lupin FF]

14. KAPITOLA

Jakmile se studenti vrátili z prázdnin, začaly zase všechny obvyklé povinnosti. K těm Nořiným patřil i famfrpál. V půlce února měli hrát proti Zmijozelu, který byl známý svou podlostí a porušováním pravidel. Podle Jamese to byl nejtěžší soupeř, takže na to svůj tým pečlivě připravoval. Tréninky, které jindy trvaly půl druhé hodiny se začaly natahovat. Nejdříve to bylo o deset minut, později o čtvrt hodiny a teď už bylo téměř zvykem, že nekončili dříve jak po dvou hodinách. Nora si ale všimla, že James vždy z tréninku velmi spěchá a nebylo nijak těžké domýšlet si proč. Vždy, když se Nora celá znavená plahočila do schodů a doufala, že se právě v tuhle chvíli nezačnou otáčet, potkala Jamese a Lily na cestě na večeři. Kolikrát si jí ani nevšimli, měli oči jen pro sebe a Nora nechápala, kde se v Jamesovi bere tolik energie po náročných trénincích.

Když se Nora v nebelvírských dívčích ložnicích osprchovala a převlékla do čistého oblečení vydala se na večeři. Po cestě po otáčejících schodech dolů ji doběhl Sirius.

“Ahoj, jdeš na večeři?” zeptal se trochu udýchaně.

“Ahoj, jasně,” usmála se Nora.

“James vás prý teď dost prohání?” nadhodil Sirius.

“Jo, je to docela náročný,” přikývla Nora, “ale opravdu obdivuju Jamese jak to všechno zvládá. Opravu je vzorný kapitán a ještě má spoustu energie nazbyt.”

“Jo, to je pravda. Pořád básní jak tenhle rok určitě vyhrajete. Je do toho vážně úplně zažranej. Teda to byl pořád, ale teď když je kapitánem, vážně hodně to prožívá.”

Vcházeli už do Velké síně, když se ve dveřích minuli s Jamesem a Lily, kteří už byli po večeři. Noru už vůbec nepřekvapovalo, že si jich nevšimli.

“Je zvláštní, jak rychle se může něco změnit,” řekl Sirius trochu smutně.

Nora, která to brala jako náhodu to přešla bez pozastavení.

“Ano, je vážně úžasné, jak se to najednou stalo,” rozplývala se Nora nevšímajíc si Siriusovi poněkud ublížené tváře.

Sedli si naproti sobě a víceméně v tichosti si vychutnávali výbornou večeři. Nora se na chvíli na Siriuse zahleděla. Uvědomila si, že je něco jinak. Přestože vypadal úplně stejně jako kdykoliv předtím, Nora si byla jistá, že takhle ho nikdy neviděla. Po chvilce zírání ji to už přišlo blbé a tak upřela svůj zrak zpátky do talíře.

Když oba dojedli, vydali se zpátky do nebelvírské společenské místnosti a Noře přišla divná další věc. Sirius byl neobvyklé zamlklý. Ona sama o sobě věděla, že je tichá, ale u Siriuse jí to překvapovalo. Poberta, který jindy oplýval vtipem, byl dnes opravdu zamlklý. Noru napadlo, jestli Siriuse něco netrápí. Celou cestu se snažila přijít na nějaké téma, kterým by započala rozhovor, ale žádné ji nenapadalo.

Když se ocitli před portrétem Buclaté dámy, řekli jí heslo a prošli do společenské místnosti, každý se vydal jiným směrem. Sirius zabočil do chlapeckých ložnic a Nora zamířila za Remem, kterého zahlédla sedět v jednom z křesel u krbu.

“Ahoj, co to čteš?” zeptala se, když si všimla, že se sklání nad knížkou.

Remova reakce byla překvapivá. Naskočil, jakoby ho píchla špendlíkem a knížku spěšně zaklapl a pokusil se jí schovat za sebe.

“Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit,” omlouvala se Nora.

“To nic,” usmál se rozpačitě Remus. “Jen jsem nechtěl aby mě někdo věděl číst tu knížku,” dodal a opatrně začal knížku Noře podávat.