Catwoman

*3*

Vrátila jsem se na místo činu,ale nic tu nebylo,nic čím bych mohla dokázat pokus o vraždu,už ani ty kočky tu nebyly.Vzdala jsem to a pomalým krokem jsem se odebrala domu,necítila jsem se stále úplně nejlíp-proto pomalá chůze.

Šla jsem okolo uličky,která se mi včera stala osudnou a uviděla jsem holku,tak věkově stejně jako já,že ji nejakej chlap mlátí a řve na ni řeči typu 'Co si to dovoluješ jen tak odejít'

"Hej!Nech ji být!."Zařvala jsem na něj a začala se k němu přibližovat.

Co to děláš?!

Řvalo na mě mé podvědomí,ale vážně,co to dělám,jsem holka a neumím se prát,a jaká holka jo?

"Ty se starej o sebe a vypadni." Řekl a chystal se dát té dívce pěstí do obličeje.Byla jsem u něj hodně blízko,tak jsem to nenechala jen tak.Svou ruku jsem poslala proti jeho a zaryla jsem mu nehty do kůže.
Následně se má druhá ruka potkala s jeho obličejem:

On se skácel k zemi a po pár sekundách se zvedl a s mumláním nadávek utekl.Srab.Přešla jsem k té dívce,která seděla na zemi jako hromádka neštěstí.
"Jste v pořádku?"Pohladila jsem ji po rameni.

"Já-."Zakoktala a ani neřekla smysluplnou větu, jelikož ji v tom pláč zabránil."Tak dobře,doprovodím vás domů,kde bydlíte?"Usmála jsem se.

"Já nemám kde bydlet."Řekla,já ji chtěla zaplavit otázkami,ale řekla jsem si,že teď se to nehodí."Tak půjdem ke mě." Oznámila jsem a pomohla ji vstát.Celou cestu ke mě jsem ji podpírala,aby se nezhroutila.

Došly jsme domu,posadily jsme se na gauč a já ji udělala čaj."Moc vám dekuju, za všechno,překvapila jste mě, svou silou."Usměje se na mě.

"To je v pořádku,no já překvapila sama sebe.Mimochodem jsem Selina."

"Jenn."

"A ty jsi toho muže znala,nebo....?"

"Byl to můj přítel,ale bil mě,několik let a dnes jsem to chtěla ukončit a utéct od něj,bez všech věcí,jenže on zjistil,že jsem utekla a takhle to dopadlo." Hlesla.Chtělo to odvahu,že se mi svěřila s takhle soukromou věcí,teď byl čas na mě.

"To je mi líto,já včera zažila taky něco nehezkého.Přišla jsem na to,že můj šéf okrádá lidi v Gothamu,vmetla jsem mu to do obličeje a on mě nechal zabít." Jenn na mě nechápavě a s soucitem koukala."...a jak vidíš prežila jsem,spadla jsem mezi kočky.Od té doby se mi ději divné věci,jako například mění se mi barva očí, a jsem schopna přeprat člověka .Prostě se od té doby chovám jako kočka."Hlesla jsem

A pak mi to došlo."Co se děje?"Zeptala se Jenn,když si všimla,že jsem už pár vteřin nic neřekla a jen na ni tupě zírala."Asi ti to bude připadat stejně divný jako mě, ale já myslím,že mi to dalo nějaké schopnosti."

"Ty si myslíš, že jen proto,že jsi spadla mezi kočky máš nějaké schopnosti?"Nadzvedla obočí.

"Já nevím,jen vim,že se se mnou něco děje."Vstala jsem."..třeba například teď, mám strašný nutkání si 'hrát' s tou nitkou co ti visí ze šály."Jenn se koukla na svou šalu a pak na mě.

"Promin." Řekla jsem a povzdechla si."Řešíme moje kraviny, místo toho,aby jsme řešily tvoje problémy."

"Já jen nevím co mám dělat,kde mám bydlet,nemám ani práci."Sklopila zrak."Bydli u mě."

"Cože?"

"Mám tu volný pokoj,můžeš to být jak dlouho chceš."Usmála jsem se."Ani mě neznáš,co když jsem nějaká psychopatka?"

"Jenn,já ti právě řekla,že si myslím,že se proměňuju v kočku,tak kdo je tu psychopat?"Zasmála jsem se.