A Twist Of Fate // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FOUR

„Přeji si, aby tady byla Anna," říkám Dylanovi, zatímco si zkouším šaty, jež jsem si dneska koupila. Opravdu mi Anna chybí. Zkoušení šatu s Dylanem není sranda.

„Jo," vyslovuje Dylan nezřetelně. „Můžu otevřít oči?"

„Ano."

„Do prdele fix..." Dylanův výraz je k nezaplacení, přičemž si prohlíží mé tělo.

„Nech toho." Červenám se. „Cítím se divně."

„Ne, vážně, Mandy. Vypadáš nádherně."

Děkuji mu a začínám nanášet makeup.

„Víš, že jsem se stala profesionálem v mém makeupu." Směju se, zatímco si roztírám oční stíny na očním víčku.

„Sleduješ tutoriály každý jednotlivý den."

„Jednoho dne budu..." Jsem přerušena zvoněním mého mobilu. Jméno pana Damona svítí na displeji.

„Halo?"

„Amando, čekám na vás," říká jeho monotónním hlasem.

„Ou. Pane, ještě nejsem úplně hotová. Chcete jít dál?" mumlám a dělám si oční linky.

„Řekl jsem vám, že tady budu v sedm," prská.

„Já vím, moc se omlouvám. Dlouho mi trvá makeup."

„Otevřete dveře," říká a zavěšuje.

„Dylane! Pohni, běž a pusť ho dál! O můj bože, je na mě tak naštvaný."

Dylan mručí, předstírající, že usíná.

„Vstávej, do prdele!" praštím ho do nohy.

„Uklidni se," sténá, vstává a nazouvá si ponožky.

„Pohni. O můj bože." Frustrovaně si projedu vlasy rukou.

Dylan převrací oči a běží ke dveřím. O sekundu později hluboký mužský hlas duní malým bytem. Odstraním skvrny po řasence zpod očí a vyjdu z koupelny.

Když vyjdu z koupelny, pan Damon sedí na gauči.

„Ano, bylo to kurva slabé, víš... Je trochu..." Pan Damon se zastavuje v polovině věty, když mě zahlédne ve dveřích. Nevím, co je více překvapující; fakt, že právě nadával nebo že si mě prohlíží.

„Pane Damone." Těžce polykám.

„Amando," kašle, vstává a rovná se.

„Mandy, nebudu dneska v noci doma," říká Dylan, prolomující trapné napětí ve vzduchu.

„Kde budeš?"

„U Kylie." Červená se. „Ne," varuje mě, když si všímá mého úšklebku.

„Pojďme." Pokládá mi pan Damon ruku na záda a vede mě z bytu.

„Vyřiď pozdrav manželce," křičí Dylan za námi. Pan Damon mi otevírá dveře auta, děkuji mu, než nastoupím. Cítím se trochu zklamaná, když slyším, že je ženatý.

„Vypadáte... pěkně," skládá mi kompliment.

„Děkuji, pane."

„Neoslovujte mě pane, prosím. Lidé to špatně pochopí."

Ou.

„Chci říct, že mi tak můžete říkat, ale ne dnes večer, když jste můj doprovod."

„Jak vám mám říkat?"

„Matt," říká a přikyvuji hlavou.

„Dylan je váš přítel?" ptá se Matt z ničeho nic.

„Ne, jsme přátelé."

Dívá se na mě a jeho oči sklouznou na můj dekolt. Okamžitě chytnu šaty a zvednu je, abych si zakryla hruď. Dívá se pryč.

„Budou tam media, takže s nimi nemluvte. Jestli se vás na něco zeptají, odpovím."

„Dobře." Nerozumím, proč na tuhle akci nevzal svojí manželku.

~•~

„Děkuji vám, pane Damone, za úžasný večer," říkám, otevírající dveře auta.

„Užil jsem si to stejně jako vy." Usmívá se. Opravdu jsem si tenhle večer užila; téměř všichni skládali komplimenty panu Damonovi na jeho nádherný doprovod. Ano, byla jsem to já. Usmívám se zpátky a vystupuji.

„Amando," volá, přičemž zavírám dveře.

„Ano?"

„Uh... Uvidíme se zítra." Dívá se pryč a odjíždí. No.

„Amando!" skoro vyskočím při zvuku hlubokého chraplavého hlasu. Otáčím se a vidím Harryho opřeného pro zdi budovy. O můj Bože. Vypadá krásně; má oblečené černé triko na knoflíky s černými džíny a vlasy má vyčesané dozadu. První tři knoflíčky má odepnuté, odhalující opálenou hruď a břicho.

„Kdo to, kurva, byl?" ječí.

„Přestaň křičet," šeptám a otevírám peněženku, abych našla klíče.

„Kdo to byl?" zavírá oči a zhluboka se nadechuje.

„Můj šéf." Otevírám dveře. „Pojď dál."

„Takže jsi lhala, když jsi řekla, že jsi nespala s tvým šéfem?" syčí.

„Zamkni dveře," říkám a on mě poslouchá. „Ne, nelhala. Je to příbuzný Dylana, takže nebylo těžké dostat práci." Zouvám si boty na podpatku a ulevuji si nad senzací pevné podlahy pod mýma nohama.

„Proč jsi s ním byla?" jeho hlas je klidný, ale pevný.

„Protože jsem jeho osobní asistentka a musím s ním chodit na charitativní akce." Nevím, proč obhajuji sama sebe před Harrym. Prostě nechci, aby to špatně pochopil.

„Dobře." Uklidnil se. „Co to máš, do prdele, na sobě?" je prostě paranoidní.

„Co? Harry, jsou to dlouhé šaty," kňučím, sedám si na gauč.

„Máš venku prsa!" křičí, ukazuje na můj dekolt.

„Zmlkni."

„Nelíbí se mi, že s ním chodíš ven, ale nemůžu být na tebe naštvaný, protože vypadáš zatraceně krásně."

Mé srdce se rozbuší nad jeho slovy.

„No, to není tvoje starost. Jestli budu chtít s ním jít, půjdu." Snažím se znít odměřeně, ale zadrhuje se mi dech v krku, ničí tuhle chvilku.

„Neměl tě odvážet domů!" sedá si Harry přede mě.

„Přestal bys?"

„Ne, sereš mě." Jeho mobil zvoní a hned vstává. „Hned budu zpátky." Otevírá dveře a zavírá je. Běžím ke dveřím a přikládám k nim ucho.

„Budu tam přibližně za dvě hodiny. Ne. Jistě, můžeš si to vzít, jestli chceš. Já taky," říká a zavěšuje.

Stejně jako se chystám přemístit na předešlé místo, dveře se otevírají.

„Co, sakra, děláš?" vypálí. Vím, co následuje.

„Vypadni."

„Cože?"

„Slyšel jsi mě."

„Odposlouchávala jsi a teď mě vyhazuješ?" štěká, bouchá pěstí do dveří.

„Ano, vyhazuji. Vypadni, do prdele, z mého bytu," ječím a on odchází, bouchne za sebou dveřmi. Je takový děvkař. Bolí mě srdce při myšlence Harryho s někým jiným.

Cítím se trochu špatně, že jsem ho vyhodila, ale pak si vzpomenu, že udělal to samé mně. Vysvlékám se a lezu si pod deku, snažím se usnout. Ale pokaždé se rozptýlím zelenýma očima a velkýma rukama, dotýkajících se někoho jiného.

↓↓↓↓↓↓↓

S kým myslíte, že Harry volal???:)

Edited