A Twist Of Fate // h.s. (CZECH TRANSLATION)

EIGHTEEN

Posledních pár dní jsem Anně volala non-stop. Neodpovídala mi, neodpovídala mi na zprávy.

„Co chceš?" štěká na mě skrze mobil a úlevně si oddechuji, vím, že je naživu.

„Anno! Díky Bohu, že jsi odpověděla!"

„Co chceš?" opakuje.

„Co se děje?"

„Co? Nechci s tebou mluvit."

„Cože? Proč?" lapám po dechu.

„Ty se ptáš? A ty se ptáš?"

„Ptám."

„Víš, co, Amando? Uchlastej se k smrti, znič se, že budeš něčí šukací hračka! Dylan tě opustil, já taky, tvoje matka též a Ryan tě opustil kvůli němu. Protože sis vybrala chlapa, který na tebe sere, před všemi, kteří tě milovali a starali se o tebe. Brzy tě opustí, nezajímáš ho. A když to udělá, nebudeš mít nikoho, vůbec nikoho!" ječí. Slzy se mi valí po tvářích a frustrovaně si mnu obličej.

„Moje máma mě neopustila. Já opustila ji."

„Dobře, v tomhle máš tentokrát pravdu. Ale co ostatní lidi, Amando? Co ostatní?"

„Anno, nerozumím ti. Miluji ho," vzlykám. Můj vnitřek hoří bolestí, kterou teď cítím. Přeji si, abych to mohla vzít a vyhodit. Ale jsem tak zatraceně slabá a bezbranná.

„Nemiluješ ho, jsi jenom posedlá. Je to posedlost, nezdravá posedlost. Kolikrát jsem ti říkala, aby ses od něj držela zpátky? Kolikrát ti Dylan říkal, že není pro tebe dobrý? Nikdy jsi neposlouchala! Nikdy neposloucháš."

„Proč se mnou nemůžeš být kamarádka a nestarat se o můj osobní život?"

„Protože tě zraňuje. Bolí to vidět, jak ti někdo ubližuje, aniž by sis to zasloužila. Pokoušeli jsme se tě ochránit. Milujeme tě, Amando," ječí, její hlas je roztřesený.

„Ale dělá mě šťastnější než jiná osoba v mém životě."

„Ale nikdo tě neudělá nešťastnou tak, jako on!"

„Ale přijímám to. Přijímám od něj jeho všechno; jeho krutost, jeho ego, jeho... no, všechno. Nemůžu ho ztratit, Anno. Je pro mě všechno."

Páni. Byl někdo někdy tak ubohý na své narozeniny jako já? Tady brečím a omlouvám se mé kamarádce, která zapomněla na mé narozeniny. Proč potřebuji lidi, které nazývám přáteli, když jsem kdykoli, když jsem smutná, sama? Dobře, jsem zvyklá na Harryho odtahování. Ale oni jsou mí přátelé.

„Amando, už s tebou nemůžu být kamarádka. Vyhrožoval mi, nechci už žádné problémy."

„Kdo?"

„Tvůj milý Harry."

„Víš, co? Jsi zasraná lhářka! Řekla jsi mi, že jsi ho viděla se starší ženskou, ale popřel to! Řekl by mi, kdyby se něco dělo." Mé ruce se třesou zuřivostí. Kdo si, kurva, myslí, že je?!

„Jako by to věděl." Směje se Anna. „Už mi nikdy vícekrát nevolej," zavěšuje.

O můj bože. Opakovaně volám Harrymu, ale nebere to. No, co mu řeknu, až to zvedne? Vím, že by to neudělal. Věřím mu. Ale... Slyšela jsem ho se s někým hádat přes mobil. Co když? Ne, ne! Neudělal by to.

Než si to uvědomuji, mé prsty vytáčí Dylanovo číslo. Vím, že bude spát, ale doufám, že to zvedne. Pořád nejsem zvyklá na časový posun.

„Ahoj."

„Čau," jeho hlas je unavený.

„Jak se máš?"