A Twist Of Fate // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-ONE

Dojíždím k domu mé matky a nejistota přepadává mé pocity. Nevím, proč se mi dělá blbě vidět tenhle dům po celé době. Sanitka a policie přes ulici mě znepokojují. Zvoní mi mobil v kapse a zvedám se, abych to zvedla.

„Amando! Kde jsi?" ječí na mě Dylan, jeho hlas je šílený.

„Ve Washingtonu. Co se děje, Dylane?"

„Kde přesně?"

„Před máminým domem."

„Cože?!" ječí ještě hlasitěji, „Kurva... Nechoď tam. Jsem na letišti, budu tam tak za... čtyřicet minut."

„Proč?" otevírám dveře auta a vystupuji. Teď po jeho slovech tam chci jít ještě více.

„Prostě ne, Amando, prosím. Prosím tě, počkej na mě," prosí.

„Dylane, víš, že na tebe nebudu čekat. Takže mi radši řekni, co se stalo." Jak jdu blíže, všímám si, že přední dveře jsou široce otevřené. Stahuje se mi žaludek.

„Tvoje máma...-," říká ta slova, jako by pro něj bylo bolestivé je vyslovit. Dylan poté nic neříká a vcházím do domu. Mé srdce přestává bít, když vidím dva policisty stát u kuchyňských dveří přímo pod schody.

„Mami?" křičím a otáčejí ke mně hlavy, věnují mi znepokojené pohledy. „Mami!" protlačuji se mezi nimi, a co vidím přede mnou, mě děsí. Tělo mé matky bez života je rozvaleno na tvrdém betonu.

„Je mi to líto, slečno," říká mi někdo, „Spadla ze schodů, a tvrdě se praštila do hlavy, v těle měla alkohol. Sousedi slyšeli ránu a-."

Neslyším zbytek jeho slov, když před ní padám na kolena. Má babička a teta vybíhají z obýváku s mokrými tvářemi a červenýma očima. Jděte do prdele, příbuzenstvo. Kde jste, kurva, byli, když jsme v životě klopýtali? Kde jste, kurva, byli, když si tahle žena uchlastávala život? Proč jste, kurva, teď tady? Proč, kurva, brečíte, jako kdybyste se o ni opravdu starali?

„Mami," vzlykám do její hrudi. Slyším Dylanovův znepokojený hlas skrze mobil, který je nyní na podlaze. Z krve, která vychází z mámy, se mi dělá zle. To prostě nemůže být pravda. Kurva. Nikdy si neodpustím, že jsem neodpovídala na její telefonáty. Nikdy si neodpustím, že jsem ji nechala samotnou. Nenávidím se.

Babiččina ruka se ovinuje kolem mých ramenou, když se mě snaží odtáhnout od mé matky. Rychle se stavím na nohy.

„Jdi do prdele! Nenávidím vás dvě!" prskám, zatínající čelist tak pevně, že mě zuby opravdu začínají bolet. Ale, kurva, už ani nedokážu cítit bolest.

„Kde jste, kurva, byly, když jsme neměly nikoho? Kde jste byly, když můj táta odešel? Kde? Nechoďte sem a nesnažte se hrát smutné, protože já vím, co jste doopravdy zač!"

Nenávidím je vidět ve falešných slzách. Ani se na ně nemůžu podívat. Vybíhám z domu rovnou do svého auta. Nechci tady teď být. Startuji motor a odjíždím.

Kurva. Mami. Bylo tolik věcí, co jsem ti chtěla říct; že jsem dostala novou práci, že jsem si mohla doopravdy platit byt a že jsme se mohly přestěhovat do Minnesoty a bydlet spolu, že jsem si konečně mohla dovolit její rehabilitace, že se Harry ke mně konečně choval dobře, že jsem ji moc milovala. Nenávidím se. Kurva. Nemůžu se smířit s tím, že už tady není. Hystericky vzlykám, načež si uvědomuji, že naposledy, co jsem ji viděla... bylo před čtyřmi měsíci.

Zastavuji auto na Harryho příjezdové cestě, šlapu na brzdu a vystupuji, bez vypnutí motoru. Potřebuji ho vidět. Potřebuji vědět, že mám na tomhle světě někoho, kromě chybějícího táty. Potřebuji se ujistit, že je naživu, tak blbě to zní. Klepu na jeho dveře, ale je taky otevřeno. Nee, kurva, znovu se to nemůže stát. Tentokrát se přes to nedostanu. Otevírám dveře a slyším jemné hlasy, vycházejí z ložnice. Zaplavuje mě úleva, když slyším jeho vzdechy. Nohy mě nesou do jeho ložnice, kdybych to věděla, co by přišlo, nikdy bych do toho domu nevešla.

Harryho nahé tělo bylo rozvaleno přes postel. Ale to, co upoutalo mou pozornost, nahá blondýna poskakující na něm. Co se děje? Ale myslela jsem... Myslela jsem, že by nikdy... Myslela jsem, že podváděl...

Všimla si mě, když její pohled dopadl na mě a přestala. Harry se zmateně podíval, načež následoval její pohled a jeho výraz se změnil ze zmateného na znepokojený, když si všiml mých mokrých tváří.

„Co-," mumlám, ale začíná se mi motat hlava a ztrácím rovnováhu.

„Amando! Amando!" slyším jeho hlas, než mé vidění zčerná.

↓↓↓↓↓↓↓

Věnováno všem, kteří přišli o jednoho z rodičů.

Do konce díl+epilog, moc vám děkuji za podporu.:) Moc jsem v tenhle překlad nevěřila a dokázali jste mě opravdu příjemně překvapit.♥

Edited