A Twist Of Fate // h.s. (CZECH TRANSLATION)

SEVEN

„Žiješ sama?" ptá se mě Harry, oči má zaměřené na cestu.

„Ne, bydlím s Dylanem," odpovídám a sleduji, jak jeho velké ruce pevně svírají volant.

„A proč?"

„Protože si nemůžu dovolit byt."

Jeho chování se mění.

„Vím, že nebudeš souhlasit, ale můžu ti sehnat byt," nabízí opatrně.

„Nechci bydlet sama."

Vítr odfoukává jeho vlasy různými směry. Je  tak zábavné a fascinující to pozorovat. Unáší to vůni jeho drahé kolínské a hladově to vdechuji, dychtivě naplňující mé plíce jeho vůní.

„Nebudeš sama, každý den tě budu navštěvovat."

Ta myšlenka můj vnitřek převrací vzhůru nohama v dobrém směru.

„Můžu bydlet s Dylanem. Děkuji ti."

„Nelíbí se mi, že s ním bydlíš," přiznává, pevně zatíná čelist. „Vypadni mi z cesty, kurva!" Harry stahuje okýnko a nadává na auto před námi. „Zabiju ho, do prdele." Jeho ruce opakovaně navazují kontakt s klaksonem. „Pohni se, ty zasraný idiote!" křičí znovu.

„Harry, přestaň," ječím na něj.

„Nezvedej na mě hlas," syčí a znovu dlaní udeří do klaksonu. „Vyjel z baráku a ani neví, kurva, kam jede," říká mi zvýšeným hlasem a vyklání hlavu z okýnka, aby zakřičel: „Zasraný onanisto!" a tehdy se začnu smát. Onanista? Kdo tohle, sakra, říká?

„Co? Proč se směješ?" jeho hlas je pevný a obočí má zamračené.

„Nic." Mávnu rukama před sebou a Harry si tře čelo. Dívám se na něj, pořád se směju a on se usmívá. Mé srdce se vlní, když se jeho úsměv mení do jemného uchechtnutí.

„Čemu se směješ?" ptám se tentokrát já jeho, popadám se za břicho.

„Tvůj smích je nakažlivý."

Smát se s ním bez zřejmého důvodu je tak příjemné. Konečně se auto před námi pohne, Harry si hluboce povzdechne a odjede.

Zastavuje před vysokou budovou a naznačuje mi, abych vystoupila. Vystupujeme a Harry zamyká auto. Chodba je bílá a čistá, kytky jsou na každém rohu dlouhé chodby. Cesta výtahem je krátká vzhledem k tomu, že bydlí ve třetím patře.

„Máš hlad?" ptá se Harry na jeho oblíbenou otázku, když vcházíme do jeho bytu. Jeho místo je těsné a malé, ale vypadá luxusně a draze. Není to nic jako byt ve Washingtonu, ve skutečnosti úplný opak. Zajímalo by mě, kolik má peněz měsíčně, že si může dovolit tohle. Nechutně moc, hádám.

„Ne, nemám, díky."

„Můžu něco objednat, jestli chceš..."

„Ne, Harry. Nemám hlad."

Přikyvuje a sedá si, pokyne mi, abych udělala to samé, a já přikývnu.

„Čaj, kafe nebo něco jiného?" ptá se a tře si klouby proti kolenům v nervozitě, zvyk.

„Sklenici vody, prosím." Usmívám se a on vstává, nechává mě samotnou v obýváku. Stěny jeho obýváku jsou enormně vysoké. Všímám si balkónu a okna uprostřed obýváku a vstávám, abych se na to pořádně podívala. Je to okno jeho ložnice, což znamená, že okno jeho ložnice se dívá do jeho obýváku a jeho ložnice je v druhém patře. Zní to komplikovaně, ale vypadá to fakt dobře. Harry vchází se sklenicí vody a následuje můj pohled, který je zaměřený na okno jeho ložnice.

„To je tvoje ložnice?" ptám se, než může něco říct.

„Jo, chceš jít nahoru?" samolibě se ušklebuje, jeho oči tancují potěšením.

„Ano." Překvapuji sama sebe. Užaslý výraz na jeho tváři mi říká, že nečekal, že budu souhlasit.

„Tudy," říká a podává mi sklenici, než vejde do ložnice. Následuji ho. Vycházíme po schodišti a otevírá dveře do své ložnice, což jsou jediné dveře v druhém patře.

Tahle ložnice vypadá jako jeho stará. Sedám si na postel a Harry si sedá vedle mě; jeho oči jsou zaměřeny na mé zvědavé oči, jež užasle pobíhají po pokoji. Zvedám sklenici ke rtům a napiju se. Cítím Harryho oči sledující každý můj pohyb, přičemž položím sklenici na noční stolek. Harryho pohled zůstává na mých rtech.

„Co?" ptám se ho a můj hlas je nakřáplý a chraptivý. Dech se mi zadrhne v krku, když jeho palec otírá vodu na mém spodním rtu.

Naklání se blíže a přísahám, že se mě pokouší políbit, tentokrát ho nezastavím. A pak se to stane. Perfektně pohybuje rty proti mým a pokouší se mě rozkročit tím, že mačká má stehna a jemně mě na něj umísťuje. Zvedá látku mé sukně a tlačí má stehna dolů, aby se dotkl mé holé kůže. Přísahám Bohu, že má kůže doslova pod jeho doteky hoří. Saju kůži na jeho krku, vím, že z toho šílí, když to dělám. Jsem obdařena jeho hlasitými steny, což způsobuje, že pevně omotávám nohy kolem jeho pasu, abych získala nějaké tření.

„Amando," vydechuje a odtahuje se ode mě. Odtahuji se, abych se mu podívala do očí, znovu vypadají živě, tak temné, zelené, ou, a tak půvabné. Ostře se nadechne, jakmile se mé rozdělené rty dotknou špičky jeho nosu.

„Opravdu to chceš udělat?" ptá se a já začínám panikařit. Měl by mě tady šukat, místo toho se ptá na takovou otázku. Teď budu přemýšlet a litovat všeho, co jsem udělala.

„Potřebuji tě, Amando. Zítra mě můžeš zase nenávidět, ale dneska v noci zůstaň se mnou," šeptá, umísťuje polibek na mém obličeji. „Tak moc jsi mi chyběla, kurva." Zarývá obličej do mého krku a zhluboka se nadechuje, zatímco jeho ruce odstraňují vlasy z mého obličeje.

„Dobře," říkám jednoduše, jsem ráda, že měl situaci pod kontrolou. Tlačí mě jemně na matraci a rozkročuje mi nohy. Jeho rty a ruce jsou všude na mém těle a než si to uvědomím, ležím pod jeho tělem nahá.

„Udělám to pomalu, dobře?" říká a já bez dechu přikyvuji.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Tak nevím, co by vám to udělalo se nějak vyjádřit nebo tady nechat tu hvězdičku... Každopádně obrovské dík těm, co hlasují, fakt aspoň z toho se můžu radovat.

Nevím, jestli se vám díly líbí, nelíbí, žádná zpětná odpověď. Pokud nechce psát komentáře, dobře, beru, že ne každý na to je, můžete mi napsat klidně do zpráv, já nikoho nesoudím za názor.

A jestli to takhle půjde dál, tak překlad stáhnu, mám další překlady, které třeba budou mít větší úspěch, ale fakt mě to mrzí, že moje práce a snaha nikomu nestojí za to, aby ji ohodnotil...

Edited