A Twist Of Fate // h.s. (CZECH TRANSLATION)

SIX

Dělá krok ke mně, přičemž můj pohled zůstává soustředěný na dveře, kterými pan Damon právě odešel.

„Zlato," šeptá Harry a naklání se blíže k mému obličeji. V tu chvíli, kdy cítím jeho dech ovanout mou tvář, uhnu. Ne. Nemůžu skočit zpátky. Už nedokážu projít tou potupou vztahu.

„Zbláznil ses?!" křičím mu do obličeje. Jeho výraz je k nezaplacení, zraněný a překvapený.

„Nezvedej na mě hlas!" syčí, ukazuje na mě ukazováčkem.

„Co děláš?" vyzývám ho. „Huh? Řekneš mému šéfovi, aby mě vyhodil?"

„Víš, že bych to nikdy neudělal."

„Nic o tobě nevím." To je pravda. Nikdy neřekl nic o jeho životě, jeho práci nebo jeho rodině.

„Víš o mně věci." Zavírá dveře a pevně je zamyká, než stojí přede mnou.

„Jako co? Velikost tvého ptáka? Nebo tvoje fetiše?"

Dělá krok zpátky, jako bych ho praštila.

„Jak... co... O čem to mluvíš?" frustrovaně si vjíždí prsty do vlasů.

„Víš, o čem mluvím."

„Ou, věř mi, že nevím." Závan větru fouká mým směrem a chlad mi běží po páteři od studeného vzduchu. Běžím k oknu a zavírám ho, než se postavím za svůj stůl.

„Jsi pitomý, do prdele? Nikdy o sobě nemluvíš! Nevím, co děláš. Nevím, jak vypadá tvoje rodina!" vyhýbám se jeho pohledu, zatímco si dávám věci do tašky.

„Vyjmenuj to ještě jednou a přehnu tě přes koleno přímo tady, hned teď," syčí a dech se mi zadrhává v krku. Do prdele. Má představivost divočí a tuhle celou situaci shledávám vzrušující.

„A proč se staráš o práci, kterou dělám? Nebo o mojí rodinu?"

„Harry, samozřejmě, že se starám. Miluji tě, proboha." V ten moment, co tahle slova opouští má ústa, lituji jich. „Chci říct, milovala. Milovala jsem tě."

„Pořád mě miluješ, zlato. Přestaň se klamat."

Klamu tebe, kreténe, ne sebe.

„Odcházím." Beru tašku a doslova vybíhám ze dveří, Harry je mi těsně v patách. Zavírá dveře a nastupuje se mnou do přecpaného výtahu. Jdu do zadní části výtahu a Harry mačká „první podlaží". To bude dlouhá cesta vzhledem k tomu, že jsme ve 47 patře a Harry se dotýká mého stehna. Snažím se pohnout stranou a zastavuji se, když do někoho narazím.

„Ahoj," říká ten muž, dívám se na něj a poznávám ho, ten chlap z kuchyně.

„Ahoj." Věnuji mu malý úsměv.

„Jdeš domů?" říká s arogantním úšklebkem na tváři. Srdce mi zvoní v uších, přičemž Harry ovíjí paži kolem mého pasu. Necítila jsem jeho dotek tak dlouho. Přísahám bohu, že jsem zapomněla, jak dýchat.

„Ano." Táhnu to slovo ven.

„Vadilo by ti, kdybych tě odvezl domů?"

Všiml si Harryho paže kolem mého pasu? Hádám, že ne.

„Co, kurva?" Harry mě něžně tlačí zpátky a stojí přede mnou v ochranném gestu. „Nevidíš, že je zadaná?" syčí, strká do jeho hrudi.

Výtah zastavuje a beru Harryho ruku, táhnu ho ven, než udělá scénu. Frustrovaný Harry s nakrčeným obočím vypadá tak kurevsky roztomile a přitažlivě zároveň.

Ten chlap vystupuje s námi a Harry trhne mou rukou pryč, dělá k němu krok.

„Drž se dál od mé přítelkyně," říká Harry dneska už podruhé.

„Sama se mi dneska ráno předhodila."

Cože, do prdele? Harryho oči jsou rozšířené, jakmile otáčí hlavu, aby se na mě podíval, táže se, jestli to je pravda. Zuřivě kroutím hlavou a Harry s chlápkem mrští o zeď.

„Naposledy tě varuji. Takže se radši chovej, pokud miluješ svou práci a svou zasranou hlavu," Harry syčí a týpek polkne. Rychle zakrývá a nahrazuje vyděšený výraz na tváři naštvaným výrazem.

„Sorry, kámo," funí a Harryho ho pouští.

„Zasraný čurák," říká Harry, přičemž sleduje, jak odchází. Miluji, jak zatíná čelist, když je něčím naštvaný. Bojuji s nutkáním natáhnout ruku a dotknout se jeho ostré čelisti. Pěkní muži v černých oblecích a úhledných košilích procházejí kolem nás, všichni vypadají přitažlivě jak svině, a když se podívám na muže stojícího přede mnou, uvědomuji si, jak fascinující a odlišně od nich vypadá. Vynikající. Tohle slovo je pro jeho vzhled a to ho dělá tak neodolatelným a nutí mě ho více milovat. Ačkoliv není jedním z těch upravených mužů nebo gentleman s krásnými komplimenty na jazyku, je Harry, kluk, do něhož jsem se zamilovala před několika měsíci, jediná osoba, která mě mohla smést z mých nohou nebo mě srazit jedním slovem. Je sám sebou s perverzními myšlenkami pobíhajícími jeho myslí a nesejde na tom, co dělá, vždycky ho budu tak moc milovat.

„Amando, drž se od něj," mumlá a bere mnou ruku do jeho. Vím, že bych měla plácnout jeho ruku a neměla bych držet jeho... jemnou a vždycky teplou dlaň, ale nemůžu se odtáhnout, když se jemně jeho konečky prstů otírají o ty mé.

„Je to v pohodě, když tě vezmu ke mně?" ptá se opatrně; oči hledá mé.

„Půjdu domů." Vyhýbám se jeho pohledu. Bere mou bradu do ruky a pomalu palcem hladí můj spodní ret, šeptající tiše: „Prosím."

A právě tehdy to ztrácím. Jen jeden pohled do jeho zoufalých a prosících očí nutí mé ledové srdce roztát a než můžu zpracovat mé emoce, přistihuji se, jak přikyvuji. 

↓↓↓↓↓↓↓

Myslím, že alespoň malé vyjádření nebo zanechání * by vás nezabilo... 

Edited