Učitelé nejsou vždy nevinní. Harry Edward Styles je jasným příkladem.
,,Ty jsi vážně panna?!'' zeptal se nevěřícně.
,,Jo, a co je na tom?!'' odsekla jsem.
,,Nic, alespoň se pobavíme.'' V jeho zelených očích zajiskřilo a ladnou chůzí se vydal ke mn...
Nejradši bych byla někde měsíc sama a jen psala. Jediný, co bych potřebovala, by byla WiFi, notebook, myšlenky a samota! Proč to nemůžu ovlivnit? 😔
Dala jsem si s tím práci, líbí?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nahoře v médiích malé video k Emeralds😊💕
Není to nic extra, jen jsem to chtěla nějak oživit 😄😁(Nebijte mě!😂)
*
Kapitola první
Bylo mi čerstvě devatenáct, když jsem potkala muže, který se tolik lišil od všech ostatních. Nastoupil k nám do školy, jako nový třídní učitel, a já si myslela, že bude úplně stejný, jako ti předešlí. Ale nebyl. Už podle vzhledu ne. Byl mladý, pohledný, vysoký a z pod košilí mu vykukovala různá tetování. Uchvátil mě od prvního okamžiku a znervózňovalo mě, že si mě občas změřil svým uhrančivým smaragdovým pohledem, který jako by se propaloval do mého nitra. Ach, ty smaragdy. Ty nádherné nefritové kamínky sídlící uprostřed obličeje a zářící zelení, jejíž odstín nenaleznete ani v irských travinách.
Ani jako učitel se nechoval. Měl divné změny nálad a jeho řeči mě vždy uvedly do rozpaků. V jeho přítomnosti jsem se cítila nesvá a vždy mi nahlas tlouklo srdce. Přitahoval mě, to nemůžu popřít.
*
Začnu od úplného začátku. Tedy od prvního dne na škole, kdy jsem ho potkala. Šla jsem do školy s vědomím, že si vyslechnu jen pár uvítacích řečí našeho pana ředitele, pozdravím se se svými dvěma nejlepšími přáteli a vrátím se domů, kde mě bude čekat jen prázdný byt.
Mimochodem, mé jméno je Elizabeth Ashtonová. Je mi čerstvě devatenáct, a patřím mezi ty typy lidí, co se nejvíc uklidní nad tlustou knížkou staré anglické literatury a nechají se unášet jejími slovy. Jak už jsem se zmiňovala, mám dva nejlepší kamarády. Noaha a Massie. Jsou vlastně jediní dva, kteří se se mnou normálně baví.
Vešla jsem do učebny angličtiny a usedla do zadní lavice. Objala jsem jak Massie, tak Noaha, a ihned se s ním dala do řeči. Vyrušil nás však příchod pana ředitele. Skoro jsem se na něj nepodívala, ale zaujal mě muž, jdoucí za ním. Byl to on. A byl to náš nový třídní učitel.
Představil se jako Harrison Ethan Miles, a bylo mu přesně šestadvacet. Byl tedy mladší než ostatní učitelé, ale jeho hodiny nebyly vůbec špatné. Nikdy jsem neměla pocit, že ho snad přestávám poslouchat, protože mě svým melodickým chraplavým hlasem skoro nutil, abych se na něj dívala. Párkrát jsem se ale zakecala s Noahem, a to byl začátek našeho soupeření. Jednou mě dokonce poslal do svého kabinetu a začal mi vyčítat, že nedávám pozor.
V ten moment jsem dostávala nejrůznější nápady, jak ho vyprovokovat. Toužila jsem zjistit, jestli s ním má přítomnost dělá to samé, co ta má s jeho. Dělala. A tak mě pan učitel Harrison Miles přinutil, zbavit se ostychu...
