♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡

///Pocit prázdnoty///

Písnička je super! Kdo nezná, tak ať si ji pustí↑↑↑😍😊

O dva týdny později

Harry odešel nakoupit a mě nechal doma odpočívat. Poslední dny se cítím tak trochu osamoceně, jelikož Harry si udržuje jakýsi odstup, kterému vůbec nerozumím. Dokonce, když jdu spát, Harry si lehne na opačnou stranu postele, čili máme mezi sebou půl metru prostoru, a ten pocit prázdnoty mě jednoduše ubíjí. Chtěla bych, aby mě jeho silné paže objaly, přitáhly k hrudi a jeho dokonalé měkké rty políbily do vlasů. Chci, aby mě líbal, říkal mi, že mě miluje, a po ránu se se mnou mazlil v peřinách.

Během toho, co jsem byla týden v nemocnici, Harry se mnou prohodil sotva dvě slova. Jen seděl vedle mé postele a mlčel. Nevěděla jsem, že jsme na to až tak špatně, že si ani nedokážeme nic říct. Dřív jsme mluvili skoro o všem, ale teď? Přemýšlím, jestli byl vůbec dobrý nápad se s Harrym přestěhovat do stejného bytu.

Vyštrachala jsem se z postele a v koupelně si opláchla obličej. Vyčistila jsem si zuby a k snídani si dala suchou housku a černý čaj. Od operace jsem hodně zhubla, jelikož jsem musela jíst jen vybranou stravu, a tak většinou jím jen něco lehkého. Jestli to takhle ale půjde dál, budu muset zcela zaměnit svůj šatník.

Pomalu se taky začínám nervovat, protože už je víc jak půlka prázdnin za mnou, a to jsem většinu času proležela v posteli, v nemocnici, nebo jsem se jen krčila na gauči.
Představa vysněných prázdnin každého člověka.
Budu si muset sehnat všechny pomůcky a konečně si splnit své přání, pořízení tmavě zeleného Mini Coopera.

Rozhodla jsem se, že se dnes půjdu projít, abych si vyčistila hlavu a nadýchala se čerstvého vzduchu, kterého pro mě v poslední době nebylo dostatek.
Oblékla jsem si bílý svetr odhalující jedno rameno, černé leginy a bílé kotníkové conversky. Do ruky jsem si vzala jen nude kabelku a klíče, abych zamkla.

Když jsem vyšla z domu zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla. Bylo to takové malé vysvobození od toho stálého ležení v posteli.
Rozešla jsem se směrem k Oxford Street a kabelku si přistiskla více k tělu. Zrak jsem měla sklopený k zemi, protože jsem se nechtěla dívat na ty spokojené a šťastné tváře ostatních lidí. Akorát by mi to připomnělo v jaké situaci se právě nacházím.

Nejdříve jsem došla ke Starbucks a konečně pohled zabodla před sebe. Vzala jsem za kliku a tiše vešla. Naštěstí nebyla fronta dlouhá, a tak jsem byla během chvíle na řadě. Za pultem se na mě usmíval pohledný hnědovlasý kluk, asi v mém věku, s černou zástěrou okolo pasu. Úsměv jsem mu jen mírně oplatila a podívala se na nabídku.

,,Co pak můžu udělat pro tak pohlednou slečnu?'' optal se mile a hlavu naklonil na stranu. Úsměv se mi jen o malinko rozšířil.

,,Žádnou krásnou slečnu tu nevidím, ale já sama bych si dala skořicové Latte, prosím,'' odpověděla jsem a snažila se, o co nejpříjemnější tón. Bylo to pro mě však neobvykle složité.

,,Nevidíte? Zkuste se někdy podívat do zrcadla...'' Větu nedokončil a vyčkával na to, až doplním své jméno.

,,Samantha,'' vyhověla jsem mu a pousmála se konečně o něco více.

,,Jsem Liam, těší mě,'' představil se i on a potřásl si se mnou. Bylo příjemné si s někým alespoň trochu promluvit. Kór s někým tak milým.

,,Mě také,'' odvětila jsem jen a přijala od něj kelímek s horkým nápojem. Liam mi ho dokonce podepsal a doplnil to i malým srdíčkem, což mi přišlo roztomilé. ,,Děkuju,'' poděkovala jsem mu a zaplatila. Podstrčila jsem mu i malé dýško za pozvednutí nálady a rozloučila se.