Učitelé nejsou vždy nevinní. Harry Edward Styles je jasným příkladem.
,,Ty jsi vážně panna?!'' zeptal se nevěřícně.
,,Jo, a co je na tom?!'' odsekla jsem.
,,Nic, alespoň se pobavíme.'' V jeho zelených očích zajiskřilo a ladnou chůzí se vydal ke mn...
Nervózně jsem došel ve smluvený čas před kavárnu, kde pracovala Perrie, a zhluboka se nadechnul. Ještě, než jsem stačil vstoupit dovnitř, dveře se prudce otevřely a milá Perrie na mě doslova skočila. Musím říct, že ta holka je jak utržená ze řetězu. A to se mi líbí.
,,Zayne! Ty si přišel!'' křikla mi do ucha, když své ruce obmotala okolo mého krku. Stydlivě jsem ji objal nazpátek a nasál vůni čerstvě umleté kávy.
,,Však jsem to slíbil,'' zazubil jsem se na ni, když jsme se po nějaké době odtáhli. ,,Nebo mám radši odejít? Pokud chceš tak...''
,,Ne! Nikam nechoď!'' přerušila mě Perrie a já se potutelně usmál. ,,Jsem ráda, že jsi tu.'' Bez ostychu mě chytila za ruku a zatáhla někam za budovu kavárny. ,,Ukážu ti jedno místo, kam chodím relaxovat,'' mrkla na mě a stiskla mi teplou dlaň.
*
Došli jsme k nějakému lesíku, o němž jsem doposud vůbec netušil. Perrie stoupla na cestu, hustě posypanou suchým jehličím, a nechala mě, abych ji následoval. Rozhlížel jsem se ze strany na stranu a zkoumal okolí kolem sebe. Kromě stromů, všelijaké zeleně a zatuchlé hlíny, tu nic k pozorování nebylo. Perrie se však usmívala od ucha k uchu a stále si razila cestu někam dopředu. Opět jsem si neodpustil pohled na její džínami obtažený zadek a dostalo se mi pohoršeného zamlaskání.
,,Maliku! Maliku!'' zavrtěla pobaveně hlavou. ,,Cožpak si myslíš, že tě nevidím?'' ušklíbla se.
Po nějaké době se zastavila a vydala se po strmém svahu někam nahoru. Nezbývalo mi nic jiného, než ji následovat, ale nestěžoval jsem si, jelikož tu byla možnost, že uklouzne a spadne mi přímo do náručí.
K mému neštěstí si Perrie dávala dobrý pozor, aby se jí náhodou nesmekla noha, a na samotný vrchol se dostala v pořádku. Ocitli jsme se tentokrát na prašné cestě, mířící někam do úplného vnitřku lesa, a Perrie mě opět popadla za rukáv. Rozběhla se a bylo jí úplně jedno, že mě táhne za sebou.
Po nekončícím běhu se konečně zastavila a tvář se jí znovu rozzářila štěstím. Podíval jsem se tedy směrem, kam tak zasněně hleděla, a spatřil, přírodní úkaz, podobající se Eldoradu. Vysoká skála porostlá mechem, z níž ze samého nitra srčelo několik vodopádů. Vůbec jsem netušil, že něco takového se v londýnských lesích dá najít. Kochal jsem se pohledem na třpytící se vodu a omleté kameny na jejím povrchu. Nasál jsem vůni vlhké přírody a blahem přivřel víčka.
👇🏻(Mírně pro představu😄 Hele, je to fikce, neříkám, že se to dá v Anglii vážně najít😂😂)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem však oči otevřel, spatřil jsem Perrie, jak si přes hlavu přetahuje své bílé tričko. Zamrzl jsem na místě, když jsem zjistil, že na sobě nemá podprsenku. Pohotově si stáhla i džíny a úplně naposled následovaly i její krajkované červené kalhotky. Na to, že se známe dva dny, se celkem nestydí. To Samantha by do toho nešla ani v plavkách. Bože! Samanthu bych už měl vypustit z hlavy. I když jsem ji viděl jen zezadu, můj rozkrok se začal rázem zvětšovat. Panicky jsem se zahleděl na své zvětšující se kalhoty a neodvažoval se znovu kouknout na nahou Perrie.
