Nebelvírská Královna

2. Grace!

Další díl je tu!^^
První díl se vám poměrně líbil a tak jsem se rozhodla vydat další:)
Jinak, komentujte, hvězdičkujte a hlavně si díl užijte;)

XoXo Majinda

I přes naše, oprava spíš jenom moje úsilí, se nám lektvar nepovedl. Zůstal fialový, prostě nezrůžověl. Nechápala jsem to. Řídila jsem se přesně podle návodu.

Jediný komu se to povedlo byl Harry. Harry Potter, který nikdy nebyl výborný student, mi to nandal v Lektvarech. Cítila jsem se tak poníženě. Mohla jsem se uklidňovat jen tím, že to zkazil Draco. To určitě on něco pokazil a proto se nám to nepovedlo.

Z hodiny Lektvarů jsem tedy vyšla s ne tak úplně dobrou náladou.

Byla jsem zrovna na cestě na další hodinu, když v tom na mě někdo promluvil. Ano, opravdu na mě někdo promluvil.

,,Ahoj, jak se máš?" řekl tlouštík opírající se o kamenou zeď.

,,Ehm, to bylo na mě?" zeptala jsem se, přičemž jsem ukázala na sebe.

,,Ne, na toho za tebou. Jasně, že na tebe!" odpověděl sarkasticky druhý tlouštík, který se stejně jako ten první, opíral o zeď.

,,Já jsem Crab a tohle je Goyl." představil oba dva první tlouštík.

Popravdě se nemuseli ani představovat. Moc dobře jsem věděla, kdo jsou.

,,A ty jsi...?" zeptal se Goyl.

,,Ehm, já jsem na odchodu." odpověděla jsem, načež jsem se znovu dala do kroku.

Tlouštíci mě nečekaně následovali. Zrychlila jsem a doufala, že mě s jejich kondičkou nebudou stíhat, ale spletla jsem se. Jeden z nich mě dokonce předběhl a zkřížil mi tak cestu.

,,Jak se jmenuješ?!" zeptal se přísně Goyl.

,,Řekni Malfoyovi, že se moje jméno nikdy nedozví!" přecedila jsem skrz zuby. Nehodlala jsem být hodná na někoho, kdo pracuje pro Malfoye.

Obešla jsem Goyla a naschvál při tom vrazila do jeho ramena.

...............

Zbytek dne jsem se snažila Malfoyovi a jeho poskokům vyhýbat, i když pravdou je, že v hlavě jsem měla Draca pořád. Nebyla hodina, co bych na něj aspoň jednou nepomyslela a to mě štvalo a opravdu hodně. Otázky ohledně jeho divného chování mi vrtaly v hlavě pořád.

V čas večeře, jsem nečekaně jako ostatně všichni studenti, zavítala i já do Velké Síně. Sedla jsem si jak jinak než na mé oblíbené místo na úplném konci stolu a sáhla po poháru s čistou vodou. Neměla jsem hlad, a tak jsem si k zakousnutí vzala pouze načervenalé jablko.

,,Tak mi poraď aspoň začáteční písmeno!" promluvila osoba za mými zády. Nemusela jsem se ani otáčet a hned mi bylo jasné, kdo to je.

,,Ne..." zavrtěla jsem hlavou.

,,Prosím!" zaškemral Draco a sedl si vedle mě.

,,Tebe to ještě nepustilo jo?" zasmála jsem se. Škemrající Draco se mi opravdu moc líbil.

,,Ne... Tak prosím!" zaškemral znovu.

,,Kde je pravý Draco? Tadyten se zdá být rozbitý!" znovu jsem se zasmála.

Napila jsem se vody z poháru a zadívala se na Draca. S úšklebkem ve tváři mě pozoroval a čekal na moji milosrdnost.

,,Fajn..." souhlasila jsem nakonec po dlouhé době Dracova mlčení.

,,G... A víc ti neřeknu." dodala jsem.

,,Tak já budu hádat." řekl, načež začal vyjmenovávat všelijaké jména začínající na G.

Byla jsem klidná, nečekala jsem že by ho napadlo zrovna moje jméno, které ve Velké Británii podle mě není až zas tak časté. Až teprve, když ho opravdu vyslovil spanikařila jsem. Bylo to tak nečekané že mi až zaskočil kus jablka, které jsem si zrovna ukousla. Nebylo to tak vážné, stačilo to pouze zapít vodou, ale své jméno jsem tím bohužel prozradila.

,,Takže je to Grace! Těší mě Grace Agronová." řekl spokojeně. Nepatrně šlo dokonce vidět jak mu cukly koutky.

,,Fajn... A teď mi dáš už konečně pokoj?!" zeptala jsem se, i když to znělo spíš jako rozkaz.

,,To jseš vážně taková netykavka?" nadzvedl obočí. Vzal si z mé ruky pohár vody a napil se.

Přesně tadyto chování jsem na něm nesnášela. Choval se jako by mu patřilo úplně všechno. Nedokázal pochopit, že jsou určité hranice.

,,Jo, jsem! A jestli se ti to nelíbí, tak laskavě odejdi!" odsekla jsem a vzala si zpátky svůj pohár vody.

,,Přestaň si hrát na to, že jsi takhle spokojená." vyprskl.

,,Co prosím?! Jak to myslíš?!" zeptala jsem se nechápavě.

,,Neříkej, že ti samota vyhovuje. Chtěla bys být populární, oblíbená a chtěná, tak proč se chováš takhle?!" řekl zvýšeným hlasem.

,,Co ty víš, co já chci?!" řekla jsem stejně zvýšeným hlasem.

,,Každá holka chce být populární, ale ne každé se to povede. Jenomže ty nejsi jako ostatní. Ty máš něco co ostatní nemají." jeho hlas se uklidnil. Už zase mluvil normálně.

Zamyslela jsem se nad tím, co řekl a uvědomila si, že má pravdu. Ano, chtěla jsem být taky populární, oblíbená a chtěná. Už jsem nechtěla být ta obyčejná tichá šprtka, kterou všichni přehlíželi.

,,Co mám já a ostatní ne?" zeptala jsem se. Položila jsem na stůl jablko, které jsem do teď držela v ruce.

,,Mě." odpověděl s úsměvem.

,,Já z tebe můžu udělat Nebelvírskou královnu, jen mě nech ti pomoc." dodal. Zadíval se mi do očí a já do těch jeho. Ještě nikdy jsem neviděla tak úžasné modré oči.

Vzal mě za ruku a palcem mě pohladil po kloubech mé ruky. Neříkám, že to nebylo příjemné, jen mi to přišlo takové divné, proto jsem od něj svoji ruku odtáhla.

,,Dobře." souhlasila jsem.

,,Ale už na mě takhle nikdy nesahej." dodala jsem.

,,Dobře." přikývnul s úsměvem.

,,Lekce začnou od zítřka. Ale ještě než odejdu..." nedořekl to, jen mi rozpustil culík, trošku upravil vlasy a sundal mi mé brýle na blízko.

,,Ale-" ani jsem to nedořekl a už mě přerušil.

,,Tohle už nebudeš potřebovat." řekl ve chvíli, kdy mi zlomil mé brýle. Vložil mi je do mých dlaní a zadíval se mi do očí.

,,Máš překrásné oči." promluvil po dlouhé době ticha.