Grace Agronová → Nebelvírská šprtka, mudlovská šmejdka, druhá Hermiona Grangerová.
Celé roky byla v Bradavicích přehlížena. Až teprve teď, když se nachází v 6. ročníku, o ní začne jevit zájem někdo od koho by se to dalo předpokládat opravdu nejméně...
Ahojky^^ Tento díl bych ráda chtěla věnovat Watsnova . Její příběh Shards of happiness je úplně TOP <3 Upozorňuji předem, neni to HP FF, ale i tak je to úplně úžasný^^ Doporučuju přečíst;) Jinak díky za spam hvězdiček:D <3
Bylo sobotní listopadové odpoledne a já se chystala na další lekci s Dracem. Tentokrát vybral takové netypické místo. Lavičku na bradavické zahradě. Tušila jsem, už jen z pohledu z okna, že venku je dnes pěkná zima, proto jsem si na sebe navlekla podzimní, černý kabát a k němu zvolila černé, skinny džíny. Boty jsem vybrala také černé. Měly uzavřenou špičku skoro s pěticentimetrovou platformou a skoro patnácticentimetrový podpatek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jednou to snad bude moje smrt. Ale když už, tak aspoň umřu stylově. Oblečená, jako vdova, jsem vyšla z hradu a zamířila si to na domluvené místo. Cesta mi trvala déle než obvykle. Nohy se mi pod každým krokem klepaly. Chvílemi to snad vypadalo, že i upadnu, nebo si dokonce zlomím nohu. Nakonec jsem k Dracovi došla ve zdraví. Sice asi s patnáctiminutovým spožděním, ale došla jsem a to je hlavní.
,,Dala sis opravdu na čas." poznamenal Draco místo pozdravu. Už tu zřemě nějakou tu dobu seděl. Na sobě měl stejně jako já podzimní oblečení a to v černé barvě.
,,Ahoj Grace. Jak ses dnes měla? Hele, celkem fajn, díky za optání!" mluvila jsem sama se sebou. Chtěla jsem tím Dracovi ukázat, jak se správně přivítat s člověkem.
,,Fajn, chápu." kývl Draco. ,,Jak ses dnes měla?" snažil se to aspoň trochu zachránit. Už bylo ale pozdě.
,,Teď už to nezachráníš." ušklíbla jsem se a posadila se na lavičku vedle Draca. ,,Tak co budeme dnes dělat?" zeptala jsem se a snažila se Dracovi nakouknout do nějakýho zápisníku, který měl zrovna v ruce.
,,Chce to, aby sis našla nějakýho kluka." podal mi zápisník, abych si to mohla v klidu pročíst. Co to? Byla tam napsaná jména některých chlapců ze školy. Většinu z nich jsem ani neznala.
,,Nepotřebuju žádnýho kluka." pohlédla jsem na Draca a v tu chvíli zaklapla zápisník. Vrazila jsem mu ho do rukou a hodlala vstát. Draco mě však zastavil. Položil mi ruku na rameno a tím mě donutil si znovu sednout.
,,Potřebuješ!" stál si za svým.
,,Nepotřebuju!" zavrtěla jsem hlavou na důkaz nesouhlasu.
,,Ale jo potřebuješ!"
,,Ale ne, nepo-" přerušil mě.
,,A dost! Já se s tebou hádat nebudu!" zamračil se a zápisník mi vrazil zpátky do rukou. Nemělo cenu mu odporovat. Stejně je vždycky po jeho.
,,Já se nehádala. Já pouze konstatovala." zamumlala jsem u otevírání zápisníku.
,,Říkala si něco?" nadzvedl obočí. Zavrtila jsem hlavou ze strany na stranu. Podle jeho spokojeného výrazu jsem poznala, že tuto moji reakci očekával. ,,Hodná holka." protočila jsem oči nad jeho poznámkou a dál jí už neřešila. Přečetla jsem si první jméno. Matthew Stewart.
,,Kdo to je?" zeptala jsem se a u toho ukázala prstem na jméno. Vůbec jsem netušila, kdo by to mohl být.
,,Uka.." nakoukl Draco do zápisníku. ,,Chodí do posledního ročníku. Je myslím z Havraspáru."
,,A jak vypadá? Je pěknej? Když je v Havraspáru, tak je asi dost chytrej, co?" zahltila jsem Draca otázky. Musel je nejprve vstřebat než mi na ně mohl odpovědět. Zvedl hlavu od zápisníku a porozhlédl se po okolí. Zahrada byla plná procházejících nebo jinak zaneprázdněných studentů. Naštěstí mezi nimi byl i Matthew.
,,No je támhle. Tak posuď sama." ukázal na vysokého chlapce s havraními vlasy. Stál v kolečku s ostatními studenty z jeho koleje. Podle jeho úsměvu, který ukazoval jeho dokonalý chrup, se dobře bavil. Barvu očí jsem z té dálky nedokázala odhadnout. Ale vypadalo to na smaragdově zelenou.
,,Toho beru!" řekla jsem rozhodně. Podle Dracova výrazu jsem však poznala, že jemu se má volba nelíbí.
,,Ten se k tobě moc nehodí. Je takový až moc chytrý. Chytrý lidi nejsou moc oblíbený." ušklíbl se nad Matthewem. Sakra, tak když se mu teda nelíbí, tak proč tam to jeho jméno psal?!
,,Fajn..." zamručela jsem a ukázala na jméno o něco níž. James Carter. ,,Tak co tenhle?"
,,Hmm... Ten je z Mrzimoru. Je taky v posledním ročníku. A je přímo..." hledal ho očima. Naštěstí tu byl taky. ,,... támhle." ukázal na dost pohledného hnědovlasého chlapce. Stál k nám blíž než ten předchozí a tak jsem měla lepší příležitost si ho prohlédnout. Jeho oči byly tmavě hnědé a jeho pleť poměrně bledá. Líbil se mi.
,,Tak beru toho!" usmála jsem se na Jamse. Ten si toho všiml a úsměv mi oplatil. Woow, měl opravdu zářivě bílé zuby, které při úsměvu odkryl.
,,Ten je zase až moc oblíbený. Potřebuješ někoho, kdo by tě nezastínil." dělá si už ze mě srandu?! Další, kdo se ke mně nehodí. Existuje vůbec někdo, kdo podle Draca bude ke mně perfektní.
Takhle to šlo ještě nějakou dobu. Na každém chlapci Draco prostě nějakou tu chybu našel. Ať byl sebe lepší, pro mojí osobu nebyl prostě dostatečně dobrý. Už mě to opravdu začínalo štvát. Navíc se mi začínalo zdát, jako by to už snad dělal schválně.
,,Co tu děláte?" ozval se za námi Blaisův hlas, který mě vylekal. Položila jsem ruku na místo, kde mám srdce a zhluboka jsem dýchala. Snažila jsem se tak uklidnit, ale i tak jsem vybouchla.
,,U Merlina! Ty pitomče!" vyjekla jsem přiměřeně hlasitě. I tak se na mě někteří studenti podívali. Přehlížela jsem jejich zvědavé pohledy a na Blaise jsem se zamračila.
,,Ale no tak kočko..." zasmál se a nasoukal se mezi mě a Draca. Objal mě kolem ramen. Dracovi se to moc nelíbilo, ale nic neříkal. ,,Hledáme tu Grace nějakýho kluka, ale zatím pro ní žádný nebyl dostatečně dobrý." řekl Draco naprosto klidně. V jeho očích však bylo vidět, že se mu tu Blaisova přítomnost nelíbí.
,,To ale jenom podle tebe Draco!" sykla jsem na Draca přes Blaise.
,,A co já? Já pro Grace, taky nejsem dostatečně dobrý?" zeptal se sebejistý Blaise Draca a následně pokračoval otázkou mířenou na moji osobu. ,,Mě by jsi nechtěla?" jeho ruka, která mě stále objímala, mi jemně stiskla rameno.
,,No víš já..." začala jsem, ale nevěděla jsem jak pokračovat dál, aniž bych ho nějak ranila. O Blaise jsem neměla zájem. Nelíbil se mi.
,,Ne, Blaisi. Sorry, ale ty pro ni prostě nejsi ten pravý. Nehodíš se k ní." zachránil mě Draco. Jak já mu v tu chvíli byla vděčná. Rty jsem mu naznačila tiché "děkuju". Jako odpověď se mi dostavilo jeho mrknutí a úsměv.
,,Aha... Tak to se omlouvám." sundal ze mě svou ruku. Konečně. ,,Carter by se k ní hodil." poznamenal směrem k Dracovi. Ha.. já si myslela to samý. James byl opravdu krásný, ale Draco měl prostě jiný názor.
,,Nehodil." nesouhlasil Draco, přesně jak se dalo čekat. Svůj názor prostě nezměnil a ani změnit nehodlal.
,,Draco, když podle tebe pro Grace není nikdo dostatečně dobrý, tak proč s ní sakra nechodíš rovnou ty?" zarazila jsem se nad Blaisovou otázkou. Vypadalo to, že Dracovi se Blaisův nápad, ale celkem zamlouval. Vyděsilo mě to.
,,To neni špatný nápad. Tak co, Grace?" zahleděl se na mě s nadzvedlým obočím. Na čele mu vyskočilo pár nepatrných vrásek.
Tak, co myslíte? Jak Grace odpoví? S Dracem se znají sotva krátce a přiznejme si to, žádné city u nich ještě nehrozí. Dokázala by Grace s Dracem chodit jen na oko, aby se v Bradavicích prosadila o něco víc? Zajímají mě vaše názory:)
