Nebelvírská Královna

6. Potřebuju tě

Další díl je tu.... zase po sto letech já vím no, omlouvám se:D

Draco se mi už víc jak přes týden vyhýbal. Při hodinách u něj vždy seděl někdo ze zmijozelu. Když mě zahlédl na chodbě vydal se jiným směrem, jen aby se semnou nemusel potkat. Ve Velké Síni dělal, jakoby žádný Nebelvír ani neexistoval. Jediným pohledem o mě nebo celkově o můj stůl ani nezavadil. V den, kdy nám zrovna skončila hodina Jasnovidectví, jsem měla skvělou příležitost s ním konečně mluvit. Byl sám, neměl se na co vymluvit, tak proč toho nevyužít..?

,,Draco..." zpozornil můj hlas, ale přesto dál scházel dlouhé točité schodiště. Doběhla jsem ho. Doslova jsem ho předběhla, abych ho mohla zastavit. Stála jsem k němu čelem jednou rukou opřenou o zábradlí a druhou o zeď. Neměl kam utéct. Schodiště bylo až příliš moc úzké.

,,Uhni Agronová!" vyprskl na mě. Jen jsem zavrtěla hlavou na náznak nesouhlasu. ,,Jdi mi z cesty! Nechtěj, abych byl zlej!" pokračoval. Znovu jsem zavrtěla hlavou ze strany na stranu. Moje chování ho neskutečně vytáčelo. Vypadalo to, že mu každou chvílí rupnou nervy a jednu mi střelí.

,,Kdy bude další lekce?" zeptala jsem se mile. Přehlížela jsem to jeho ne příliš přátelské chování.

,,Žádný lekce už nebudou! A teď uhni nebo tě schodím!" i přes jeho chladná slova jsem ho neposlechla. Spíš naopak, chytla jsem se zábradlí o něco víc. Moje ruka byla k zábradlí jako přilepená.

,,Jakto že nebudou?" smrštila jsem nechápavě obočí.

,,Jdi si za Potterem a jeho pošahanou partičkou a mě nech na pokoji! Jak je vidno, tak už mě stejně nepotřebuješ!" chytl mou ruku a odhodil ji od zábradlí. Netušila jsem jakou má sílu, do doby než jsem jí okusila na vlastní kůži. Podcenila jsem ho. Obešel mě a pokračoval ve své cestě ze schodů.

,,Ale já tě potřebuju!" skoro jsem až zařvala. Můj hlas ho donutil zastavit. Jen se na mě ohlédl. Jeho výraz v obličeji byl neutrální a žádné, ale opravdu žádné emoce se z něj vyčíst nedali. Po chvíli se díval už zase zpátky před sebe a pokračoval ve své cestě.

••••••••

Popravdě, měla jsem Dracova chování plné zuby! To on mě jako první začal otravovat! To on mi začal dávat naději, že ze mě může být někdo! A teď se ke mně obrací zády?! Tak to teda ne! To ani náhodou! Mě se jenom tak nezbaví!

V čas večeře, jsem si to nakráčela do Velké Síně. Ladnými kroky s neutrálním výrazem ve tváři jsem došla ke stolu zmijozelu.

,,Draco, řítí se k tobě nějaká kočka." poznamenal nějaký zmijozelský chlapec sedící naproti Dracovi, sotva mě zahlédl.

,,Blaisi, kolikrát ti mám ještě říkat, že Pansy se jako kočka nepočítá." řekl se smíchem Draco. Seděl ke mně zády, proto nespozoroval, že za ním stojím já.

,,Chlape, do týhle má Pansy s krásou hodně daleko." s úsměvem ze mě Blaise nespouštěl oči. Draco se po jeho větě ihned s úsměvem otočil, ale jakmile zjistil, že to jsem já, jeho úsměv zmizel.

,,Já tě z těch schodů měl asi vážně schodit, co?!" ušklíbl se Draco. Jeho povedený kamarádíček mě stále zkoumal pohledem. ,,Co chceš Grace?"

,,Pochop, že já ti prostě pokoj nedám. Na něco si mě navnadil, tak to se mnou koukej dotáhnout až do konce." zvedla jsem ukazovážek, jako bych mu s ním chtěla pohrozit. Místo toho jsem ho však prstem dloubla do ramene. Nečekal to a tak ústy naznačil 'au'.

,,Brácho já nevím jak ty, ale já bych s ní dotáhl do konce cokoliv." rozplýval se nade mnou Blaise. Už jsem jen čekala, kdy mu z pusy poteče slina.

,,Nepleť se do toho Blaisi!" přecedil skrz zaťaté zuby. Neobtěžoval se na jmenovaného ani podívat. Samotný jeho hlas byl natolik děsivý, že to Blaise donutilo na mě přestat dívat. ,,Jsi ochotná se kvůli mě přestat bavit s Potterem a jeho povedenou partičkou?" zeptal se s úšklebekem.

,,Ano!" odpověděla jsem rozhodně, i když jsem si to opravdu rozmýšlela. Harry, Ron, Hermiona, Neville nebo Draco Malfoy plus celá škola? Myslím, že dlouhé rozhodování by nebylo ani potřeba.

,,A co by jsi byla ještě ochotná kvůli mě udělat?" zeptal se s nadzvedlým obočím. Konečně se ke mně otočil celým svým tělem. Do teď ke mně měl otočenou jen hlavu.

,,Pro další lekce s tebou?" dala jsem si prst na bradu, jako že přemýšlím a protočila oči. Podle Bleisova pohledu na mě, jsem u toho musela vypadat nehorázně sexy. Holka co se snaží přemýšlet. To v zmijozelu asi nemají. Po chvíli jsem se naklonila k Dracovi. ,,Cokoliv..." pošeptala jsem mu sladce do ucha. Chudák z toho dostal až husinu. Už jsem pár holčičích vychytávek pochytila, tak ať si nemyslí, že jsem až tak marná.

,,Myslím, že mě skoro už ani nepotřebuješ, ale faaajn..." usmál se. Draco Malfoy, se na mě konečně znova usmál. Už mi to opravdu chybělo. ,,Ale pro příště princezno... Nedolejzej za klukem. To kluci mají dolejzat za tebou, jasný?" jelikož jsem k němu byla stále sehlá, chytl mě za bradu a zpříma mi hleděl do očí. Chvílí to snad vypadalo, že mě snad i políbí, ale to bych se od něj nesměla odtáhnout.

,,Co ta tu chce?!" zaslechla jsem dívčí arogantní hlas. Za mnou stála samotná Pansy Parkinsonová.

,,Klid Pansy..." okřikl ji Draco. ,,Je tu semnou." dodal.

Snad se vám trošku kratší díl líbil no:D

Jinak klidně hoďte ★ nebo nějaký komentář, co mě dokope napsat nový díl co nejdřív:D Klidně mi hoďte i follow;)

XoXo Majinda