Nebelvírská Královna

3. Proměna

Další den...

Ráno jsem zaspala. Ano, já premiantka šestého semestru a zaspím. Ale na mojí obranu, mohl za to Draco. To kvůli rozhovoru s ním jsem byla stále tak v rozpacích a přemýšlela nad tím vším až hluboko do noci. To kvůli němu jsem tedy nedokázala pořádně vstát. A jelikož jsem na pokoji sama, nebyl tu nikdo, kdo by mi pomohl vykopat můj zadek z postele.

Vyřítila jsem se tedy z pokoje a rovnou zamířila na hodinu profesora Snapea. Ten úplně nesnáší pozdní příchody, takže už teď jsem počítala s tím, že mi to dá pořádně sežrat. Nebelvír se už teď mohl rozloučit s nejméně pěti body.

Rozrazila jsem dveře od učebny a vběhla dovnitř. Samozřejmě jsem neměla ani tu sebemenší šanci si nepozorovaně sednout do lavice. Zvlášť ne, po mém hlučném příchodu.

,,Jdete pozdě Agronová. Odebírám Nebelvíru pět bodů!" oznámil Snape hned po mém vpádu.

Jakmile to dořekl, učebnou se rozeznělo posmutnělé povzdychnutí studentů z Nebelvíru. Stejně tak jsem si povzdychnutí nemohla odpustit ani já.

,,A na co tu furt čekáte?! Až vás osobně doprovodím k lavici nebo co?! Jděte si prosim vás sednout a otevřít učebnici na straně 216!" dodal. A ne, prostě si nemohl odpustit to rýpnutí. Ne. Opravdu mě moc zajímalo, co ten člověk neustále má proti Nebelvíru. Nelíbí se mu snad červená nebo žlutá?! Ať už je to jakkoliv, neměl by odsuzovat studenty podle barvy koleje. To zavání rasismem.

Zachovala jsem se jako správná studentka a bez jakýchkoliv poznámek jsem se usadila do volné lavice. Hned poté si otevřela učebnici OPČM na straně 216. Nehodlala jsem Snapea už víc nakrknout a tak jsem se při hodině snažila dávala pozor. Tedy do chvíle než mě začal otravovat Draco.

Složil papírovou vlaštovku, která mi pomocí jeho kouzla přistála na lavici. Předpokládala jsem, že když si s tím dal takovou práci, tak že v tom bude aspoň nějaký vzkaz. No a taky že byl. Na papíře stáli informace o místě naší první lekce.

•••••

Po vysilujícím dni plném učení, jsem hodinu před večeří zamířila na schůzku s Malfoyem. Vybral celkem tiché místo, no i když, jen dvě slova... ufňukaná Uršula. Je to sice moje jediná kamarádka, ale někdy dokáže být opravdu dost nesnesitelná. Navíc, když je poblíž nějaký kluk, no a Draco se jako kluk počítat dá.

Otevřela jsem dveře od dívčích záchodků. Jako vždy mě hned po příchodu přivítal křiklavý Uršulin hlas.

,,Ahoj Uršulo. Hele dneska sem má ještě někdo přijít. Mohla bych tě tedy proprosit o to, aby ses nechovala-"

,,Abych se nechovala jak?" zeptala se uraženě.

,,No jako... Uršula." zazubila jsem se.

,,Tím chci jen říct-"

,,Jo, já vím moc dobře, co tím chceš říct. Neboj, nebudu se mezi vás pléct." přerušila mě uraženým tónem.

Naštvaně vletěla do nějaké z kabinek a buď to zmizela v záchodě, nebo šla pouze do kabinky zase fňukat. Popravdě, jsem spíš doufala v tu první variantu. Nechtěla jsem jedinou živou osobu, která se se mnou dobrovolně bavila, odradit Uršulou. I když se bohužel jednalo o Malfoye.

Za doprovodu vrzavého zvuku se otevřeli dveře. Instinktivně jsem se otočila směrem ke dveřím, i když jsem moc dobře věděla, kdo v nich bude stát.

,,Promiň, zdržel jsem se." řekl, načež vešel dovnitř.

Po něm vešla ještě jedna dívka ve zmijozelském hábitu. Překvapilo mě, že si sebou ještě někoho vzal, ale nic jsem neříkala.