Nebelvírská Královna

12. Ples 1/2

Vánoční dáreček pro vás... Je tu nová část lidi!💕💕
Moc se omlouvám. Nehodlám se tu však na nic vymlouvat, a tak vám řeknu popravdě, že jsem prostě chuť psát neměla. I když jsem přece jen přes ten nával školy, přípravy na příjmačky, trávení času se svým mladým, měla trochu času.. neměla jsem prostě chuť psát. Měla jsem taky menší blok a tak doufám, že to pochopíte. Přece jen.. určitě každému z vás se to aspoň jednou stalo, tak mě prosím neodsuzujte a nezavrhujte můj příběh. Hlavní zápletka tam ještě ani nepřišla, tak se rozhodně máte na co těšit. A teď konec zdržování, není čas ztrácet čas, protože čas jsou peníze.... Užijte si dnešní část!💕💕

Zírala jsem na sebe v zrcadle snad už celou věčnost. I když jsem na sobě měla překrásné šaty, makeup bez chybičky a naprosto dokonalý účes, stále jsem se cítila nepřipravená a hledala na sobě sebemenší chybu, kterou bych ještě mohla upravit.

No nic. Nakonec jsem nad svým odrazem v zrcadle jen pokrčila rameny a vydala se nervózně, ale zároveň dost natěšeně ke schodišti, kde už na mě měl čekat Draco. Měl to být můj úplně první ples vůbec a mně se hlavou stále dokola honily myšlenky typu: Nemám rtěnku na zubech? A co ten bronzer, není ho příliš? Možná bych se měla ještě podívat do zrcadla, ale to už nestíhám. Draco tam už na mě určitě čeká... ...hhh u Merlina co když i v tadytěch botech budu vyšší jak on? To bude vypadat blbě.

Popoběhla jsem a u toho mi krásně vlála vlečka k šatům. Zastavila jsem se těsně před schodištěm a hned na to ho tam spatřila. Nervózně přešlapoval na místě a pohled měl upřený k zemi. Zřemě už tu na mě nějakou tu dobu čekal. Jeho černý oblek mu dělal dokonalou siluetu těla a zdůrazňoval jeho bledou pleť. Byl nádher-

,,Grace, konečně jsi tady! Pohni už, zase jdeme kvůli tobě pozdě!" pokáral mě chladným tónem. Žádné "Grace tobě to, ale dnes náramně sluší" se asi konat nebude, ale tak to se dalo předpokládat.

,,Vždyť už jdu!" přetočila jsem otráveně oči. To ten večer, ale pěkně začal a to jsem ještě ani nesešla to schodiště.

Schod po schodu moje boty vydávaly klapavý zvuk, který se rozléhal už po opuštěné chodbě. Nikdo tu kromě nás už nebyl. Všichni už byli ve Velké síni. Draco měl pravdu, jdeme pozdě.

Chytl mě za ruku a propletl si se mnou prsty. Byla jsem tak nervózní až se mi z toho potila ruka no a Draco si toho všiml.

,, Proč máš tak mokrou ruku? To se snad potíš nebo co?"

,,Nech mě! Nemůžu za to! Jak mám asi zrovna teď ovládat své potní žlázy? Můžeš mi to sakra asi tak říct?" probodla jsem ho pohledem.

,,Klid brouku... Radši nahoď úsměv, jinak se královnou vánočního plesu nikdy nestaneš." štípl mě volnou rukou do tváře. Jak já tohle nesnáším!

,,Tou se nestanu ani tak..." podotkla jsem.

,,Ale no tak... Věř si trochu." cukl koutkem. ,,Mimochodem, dnes ti to neobvykle sluší." vtiskl mi jemný polibek na tvář.

Došli jsem do Velké síně, kde byla zábava už v plném proudu. Jediné dobré plus, které bylo na tom, že jsme přišli pozdě, bylo to, že jsme prošvihli brumbálův opravdu "záživný" zahajovací proslov.

Všude kolem nás byli studenti v překrásných zdobených šatech nebo oblecích. To že bych se stala královnou vánočního plesu je asi tak pravděpodobné, jako kdybych chodila se samotným Harrym Potterem. Šance naprosto nulová.

,,Dojdu nám pro něco k pití..." oznámil Draco a nechal mě uprostřed davu bavících se studentů samotnou. I když pravdou je, že já nejsem moc dlouho nikdy sama. Mým společníkem se posléze Dracova odchodu stal James, který někde ztratil nebo nechal Katie z Nebelvůru, jeho dnešní společnici.