Nebelvírská Královna

13. Ples 2/2

No ne, ty ses na to nevykašlal a zase píšeš????
Moc moc se omlouvám za tak velkou pauzu, ale měla jsem opravdu v hlavě s psaním blok no a do toho škola a přijímačky. Ale příběh bude zase pokračovat a já doufám, že tu stále nějaký čtenáře mám🙈

,,Co? Blaisi jak to myslíš?" zeptala jsem se zmateně.

,,Zfalšoval kvůli tobě volby o královnu. On tě má asi skutečně rád Grace."

,,Draco Malfoy mě nemůže mít rád! Nemá rád nikoho, kromě sebe!" vyprskla jsem.

Zrazu  mě někdo chytl za paži a táhl směrem k pódiu, kde stál Brumbál. V ruce držel skleněnou korunku pro královnu plesu. Skleněnou korunku patřící už mně. Opatrně mi ji vložil do vlasů. Všichni tleskali, pořvávali a usmívali se na mě. Toto byl moment na který jsem čekala celý svůj život, tak proč se cítím tak mizerně ? Jako by mi něco chybělo, ale co ? V tuto chvíli jsem měla vše... Přátele, obdiv, moc, krásu, byla jsem královnou plesu... Tak co mě dělalo tak prázdnou ?

,,Tak a co by byla královna bez krále přeci...?" řekl Brumbál sahající pro obálku se jménem krále plesu. Něco uvnitř mě si přálo, aby vyslovil všemi tak nenáviděné jméno... Draco Malfoy.

,,James Carter se stává letoším králem plesu." Vyslovil ředitel větu, která zdá se zklamala pouze mě. Všichni ostatní byli nadšení, že to je zrovna James. Pískali a pořvávali.

,,Je mi ctí mít po boku tak přenádhernou královnu." špitl směrem ke mně James, hned jakmile měl na hlavě posazenou korunu krále plesu.

Můj sen se stal mou skutečností. Ale jakmile se vám splní jeden sen, hned ho nahradí další, mnohem lepší. Mým současným snem se stal on. Blonďatý modrooký arogantní blbeček. Jediné, co jsem si v tuto chvíli opravdu přála, bylo být s ním, v jeho přítomnosti a cítit jeho mentolový dech.

Hned jakmile jsem si tuto svou skutečnost konečně přiznala, sáhla jsem po své skleněné korunce a mrštila s ní o zem. Droboučké skleněné kousíčky, v které se proměnila, bloudily mezi nohami studentů.

,,Je mi to líto Jamesi, ale já nemůžu být tvou královnou."

Prodrala jsem se davem studentů, kteří nechápali, co se děje a jen na mě nevěřícně zírali. Já si jich, ale nevšímala. Jediné na co jsem v tuto chvíli pouze myslela, byl Draco. Sice jsem nevěděla, kde ho hledat, ale byl jsem odhodlaná ho najít.

Nějakou dobu jsem se toulala všemožně po hradu. Ale celou dobu mě to táhlo k lavičce, na níž jsme měli s Dracem jednu z našich lekcí. To, že jsem dala na svůj instinkt a poslechla ho, mi zajistilo okamžitou úlevu. Když jsem ho tam tak viděla sedět, na zasněžené lavičce pouze v tenkém obleku projela mnou husina. A nebylo to tím, že mi byla zima, že mi dopadaly sněhové vločky na odhalená ramena i záda a okamžitě se měnila v chladné kapky vody. Bylo to tím, že jsem si uvědomila jak jsem ho musela ranit svým chováním.

Dotáhla jsem sněhem svou dlouhou vlečku až k lavičce. Trochu ji od sněhu oprášila a sedla si na ní vedle Draca. Popravdě, docela mi mrznul zadek, ale v tuto chvíli mi to bylo skutečně jedno.

,,Draco..." špitla jsem tichým hláskem.

,,Královno plesu..." přejel mě pohledem. ,,...co tu děláte a kde máte svou korunku?"

,,Žádnou korunku nechci. Nechci být ani královna plesu." ukápla mi slza a u toho jsem se navíc oklepala zimou. Draco si toho všimnul a obětoval mi svůj smoking. Položil mi ho na má odhalená ramena, aby mi nebyla taková zima a sám tam teď seděl pouze v košili.

,,A co teda chceš?"

,,Možná to bude znít trochu bláznivě, ale..." prohlédla jsem mu do očí ,,...ale já chci jen tebe."

,,Víš už jsem slyšel opravdu dost bláznivých věcí, ale ta tvoje je zatím ta nejbláznivější." cukly mu koutky. ,,Chceš slyšet, ale ještě bláznivější ?" jen jsem přikývla. ,,Já chci zase jenom tebe." pohladil mě po tváři a následně něžně políbil. V tuto chvíli jako by se pro mě čas zastavil. Chladné vločky nevnímal ani jeden z nás. Vnímali jsme se jen my dva navzájem a jako by pro nás už nic jiného neexistovalo. Opravdu se to stalo. Zamilovala jsem se do Draca Malfoye.

••••••••••

Ráno jsem se vzbudila u Draca v posteli. Uvědomovala jsem si co se stalo včerejší večer a popravdě, byla jsem za to ráda. Stal se z nás opravdický pár.

Jediné co mě v tuto chvíli zaráželo bylo to, že tu Draco nebyl. Vstala jsem i s peřinou a šla ke dveřím odkud jsem slyšela hlasy dvou lidí. Sáhla jsem po klice a dveře pouze pootevřela.

,,Tady máš ty galeony." škvírkou jsem viděla jak Pansy podává Dracovi pytlík plný galeonů. Ten ho však nepřijmul.

,,Nechci to. Nechej si to."

,,Ale no tak Draco. Vždyť si vyhrál sázku. Z tý největší trapky ze školy si udělal královnu plesu a ještě si ji přinutil se s tebou vyspat. Smekám." zasmála se Pansy a já konečně pochopila o co tu celou tu dobu šlo...

Tak a čekám na vaše komentíky. Čekali jste to nebo ne? Popravdě tohle jsem měla v plánu už od samého začátku a na tomto se měl příběh hlavně stavět. Tak co vy na to?🙈

Jinak určitě hvězdičkujte a klidně mi hoďte i follow jestli chcete🙈

XoXo Majinda❤