Nebelvírská Královna

4. Nové Já

Ta dáá... Další díl je tu! Přesně tak jak jsem slíbila:D

Hlavně nezapomeňte hvězdičkovat, komentovat a klidně mi hodit i follow^^

A teď s chutí do čtení...:)

,,Takže Grace..." odmlčel se na chvíli Draco. ,,První rada, využij svého vzhledu. Populární holky jsou populární, protože se za nima kluci jen otáčejí a ony to vědí a nebojí se toho využívat. Využij toho taky. Zaflirtuj si trochu. Využij svůj svůdný pohled a neodolatelný úsměv."

Nad jeho slovy jsem se musela usmát. Mé tváře se i slabě zbarvily do růžova, ale opravdu jen slabě.

,,Uvidíme se zítra." Políbil mě na tvář na rozloučenou a odkráčel si to ke zmijozelskému stolu.

Jeho nečekané rozloučení mě překvapením donutilo pootevřít pusu. Nehybně jsem stála na místě s přiloženou dlaní na místě, kde mě Draco políbil. Nemohla jsem uvěřit tomu co právě udělal.

Z mého tranzu mě vysvobodil až chlalec z Mrzimoru, který mě se širokým úsměvem pozdravil. Jeho hlas mi připoměl, že jsem obklopena studenty ze všech kolejí, neboť je večeře.

Procházela jsem okolo studentů a snažila se dostat k nebelvírskému stolu. Absolutně všichni kluci ze všech kolejí ze mě nespouštěli oči. Nenašla by se mezi nimi ani jediná výjimka. Prostě úplně všichni.

Líbilo se mi to. Užívala jsem si to. Konečně jsem zjistila, jak úžasné je to být středem pozornosti. Svůdně jsem sem tam zavadila o nějakýho fešáka, přesně tak jak mi radil Draco a hlavně jsem se u toho nepřestávala usmívat.

Došla jsem ke stolu nebelvíru a ani na chvíli mě nenapadlo sednout si na své staré místo. Ladně jsem zamířila k časti stolu, kde večeřela skupinka lidí. Sotva jsem se k nim posadila rozezněl se jeden pozdrav za druhým.

,,Ahoj." pozdravila jsem je všechny.

Byla jsem nervózní, ale dokázala jsem to skrýt. Nechtěla jsem se chovala jako nějaká blbka. Nebo spíš přesněji, jako stará Grace.

,,Jsem Nevill." představil se trochu nejistě chlapec vedle mě. Musel se, ale opravdu velmi přemáhat, aby na mě vůbec promluvil. Zdál se být jako takový roztomilý stydlín.

Nevill otevřel pusu, aby se mě na něco nejspíš zeptal, ale chlapec sedící z mé druhé stany mu ukradl mou pozornost.

,,Ehm, já jsem Seamus. A jak se jmenuješ ty? A jakto že jsem tě tu ještě nikdy neviděl?" řekl tak rychle, že jsem mu skoro ani nerozuměla.

Zasekla jsem se a jen jsem se na Seamuse dívala. Potřebovala jsem vztřebat ty jeho rychlé otázky. Po asi dvou minutové době ticha jsem konečně odpověděla.

,,Já jsem Grace. A no, byla jsem takový nevýrazný typ."

,,Jinak, těší mě." dodala jsem s úsměvem.

Seamus už nevidal ani hlásku. Jen se nade mnou rozplíval, proto se slova ujaly dívky sedící vedle něj.

,,Já jsem Levandule."

,,A já Katie."

,,Parvati."

Křikly dívky hned po sobě. Jen jsem jim s úsměvem kývla a zopakovala jim své jméno. Holky se radostně zahyhňaly a jedna přes druhou začaly něco říkat. Nerozuměla jsem jim a popravdě jsem ani neměla tu potřebu jim rozumět. Jen jsem jim kývala hlavou jako, že rozumím a nechávala jsem to plavat.

Sáhla jsem si pro kuřecí stehýnko a položila jsem si ho na svůj talíř. V ten moment se přiřítili tři opozdilci, kteří si sedli naproti nás.

,,Hej a ty jsi kdo?" zeptal se zrzek sedící naproti mě. Ron Weasley.

,,Ronalde, kde si nechal své slušné vychování?!" okřikla ho kudrnatá dívka a strčila do něj loktem. Hermiona.

,,Omlouvám se za ty dva." promluvil ke mě chlapec s brýlemi. Harry... Harry Potter.

Rozbušilo se mi srdce. Už od prvního ročníku jsem doufala v to, že na mě někdy promluví.

,,Jinak já jsem Harry. A tohle je Hermiona a Ron." dodal.

,,Já vím.... Tedy chci říct, já jsem Grace." řekla jsem trochu rozpačitě. Opravdu jsem nečekala v to, že by si mě dneska všimla i slavná trojice.

,,Počkej... Říkáš Grace...?" řekla Hermiona a zamyšleně se zahleděla do stropu.

,,Myslím, že nějaká Grace se mnou chodí na lektvary. Nejsi to náhodou ty? I když tamtu Grace si vybavuji trochu jinou." zahleděla se na mě.

,,Jo, to budu já." přikývla jsem. Nejspíš mě zaznamenala minulou hodinu, když jsem se snažila aktivně zapojovat do hodiny.

Nalila jsem si do poháru vodu a napila se. Po tom, co jsem tu odpovídala snad všem mi pořádně vyschlo v krku. Nejsem zvyklá takhle dlouho s někým mluvit. Spíš nejsem zvyklá vůbec s někým mluvit.

Harry a Ron si naházeli jídlo na talíř. Sotva jsem si dala kuřecí stehýnko k puse, ihned jsem ho zase vrátila na talíř zpátky. Pohled na kluky mi chuť k jídlu okamžitě zkazil. Cpali se tak až z jejich talířích létaly kousky jídel všude okolo.

,,To je u nich úplně normální." poznamena Hermiona. Tvářila se stejně znechuceně jako já. Možná do konce ještě i o něco víc.

,,Já asi už půjdu." oznámila jsem znechuceně. Postavila jsem se od stolu a otočila se k odchodu.

,,Grace, vždyť jsi ale nic nesnědla." poznamenal někdo ze skupinky. Podle hlasu bych řekla, že nějaká dívka. Nevybavovala jsem si však její jméno.

,,No já nemáma hlad." odpověděla jsem a znovu se k nim otočila čelem.

Harry a Ron se stále nepřestávali cpát. No snad jen možná nachvilku, aby se na mě mohli podívat a usmát se. Mezi zuby měli kousky jídel. Byl to opravdu nepříjemný pohled.

,,Grace, chodíš na bylinkářství?" zeptal se Nevill.

,,Jo..." přikývla jsem.

,,Tak se zítra uvidíme tam." mekla jsem na Nevilla.

Otočila jsem se na patě a odkráčela z místnosti dřív než někdo ztihl položit další otázku. Při odchodu se na mě zase upřely pohledy všech chlapců. Kromě Rona a Harryho. Jejich pozornost mělo pouze jídlo.

•••••

Ráno jsem vstávala o hodinu dřív než obvykle. Potřebovala jsem se nalíčit a upravit si vlasy. Líčení jsem si udělala úplně totožné s tím včerejším. Vlasy jsem si natočila a nic víc s nimi už nedělala. Na to že jsem se takhle připravovala úplně poprvé, se mi to opravdu povedlo.

Jen tak tak jsem doběhla na hodinu profesora Binnse. Vyučoval Dějiny čar a kouzel.

Vešla jsem do třídy a porozhlédla se po ní. Samozřemě jsem nepřehlédla pohledy studentů mířených přímo na mě. Jedním z těch studentů byl i Draco, který mi ukazoval na volné místo vedle sebe. Pochopila jsem jeho signál a šla si k němu přisednout.

Měla bych menší otázku.

Myslíte si, že bych měla změnit obálku příběhu?

XoXo Majinda^^