Říše Fantazie

13.Kapitola-Nápad

Probudila jsem se, bylo osm hodin ráno a já jsem vzpomínala na včerejší večer, po tom co se změnilo mezi mnou a Matym jsem skoro zapoměla na mé dvě znamení.
Podívala jsem se na ně, samozřejmě obě byli na svém místě.
Zvedla jsem se ze země a z kožešiny na které jsem ležela, samozřejmě jsme tu neměli žádné postele.
Po jeskyni sem a tam pochodoval šedý vlk. Taky jsem se proměnila, opět bez obtíží a lehce se otřela o jeho jemný kožich.
Potom jsme se oba zpátky proměnili a popřáli si dobré ráno.
Proměnila jsem se zatím dvakrát a líbilo se mi to moc.
Bylo to uvolňující, určitě jsem ve vlčí podobě byla i rychlejší. Vzpoměla jsem si že bych chtěla zjistit jak je to se silou.
,,Myslíš že teď mám větší sílu?"zeptala jsem se.
,,Určitě aspoň o trochu, můžeme to zkusit jestli chceš",řekl.
,,To se mám zase proměnit?"zeptala jsem se.
,,Ne nemusíš, můžeme to vyzkoušet i v lidské podobě".
,,Jak to zkusíme?"
,,Páku?"
,,Nemám nic proti".
Každý jsme si sedl z jedné strany balvanu, který ležel uprostřed jeskyně.
,,První pravou",řekl Maty.
Chytli jsme se za ruce a položili lokty na kámen.
,,Tři,dva,jedna, teď",odpočítali jsme a začali jsme se přetlačovat.
Maty mi nepřipadá jako nějak těžký soupeř i když že začátku nehrál na plno.
,,Dáváš do toho všechnu svoji sílu?"zeptala jsem se.
,,Jo, ale vypadá to že ty ne". řekl a obdařila mě udivenými pohledy. Já jeho ruku pomalu, ale jistě položila na zem.
,,Jak si to udělala?"řekl častou otázku.
,,Já nevím nebylo to nějak těžké",odpověděla jsem.
Maty přišel ke kamenu ,jaký by člověk rozhodně neuzvedl a zvedl ho ke kolenům.
,,Zkus to"vyzval mě.
,,To nikdy nemůžu zvednout",řekla jsem ,ale stejně jsem to zkusila.
Chytla jsem kámen oběma rukama pokrčila jsem se a zkusila ho zvednout.
Zvedla jsem ho do úrovně pasu.
,,To není možné, ten kámen nic neváží",řekla jsem.
,,Vážně si to myslíš?tak schválně zavolej Ariu",řekl mi.
,,Ario, můžeš na chvilku?"
,,Jo , můžu".
Aria přišla.
,,Zkus zvednout ten kámen",řekl jí Maty.
Ona po něm hodila naštvaný pohled a udělala jak řekl.
Chytla kámen a zkusila ho zvednout , ale nedařilo se jí to.
To nejde ten kámen je moc těžký a ostrý ,"řekla Aria.
,,Vidíš",řekl mi Maty, ach jo zase měl pravdu.
,,Jsi silnější než já a to patřím mezi silnější vlky",řekl.
,,Jak to?"zeptala jsem se.
,,Já nevím, pojď vyzkoušet i rychlost",vyzval mě.
,,Dobře,kde to zkusíme?"zeptala jsem se.
,,Tady asi né, neboj nebude ti zima, vlci jsou teplokrevní,"řekl mi, vypadalo to že půjdeme ven.
,,Pojď za mnou", řekl a proměnil se v šedého vlka.
Proměnila jsem se taky a vyšla jsem ven z jeskyně, do napadaného sněhu.
Maty šel kousek po pěšině a pak seskočil o něco níž.
,,Jako vážně on chce slézt ten sráz, vždyť se zabije",řekla jsem si pro sebe.
Nevíhodou vlčí podoby je dorozumívání, nemůžeme normálně mluvit a já nemůžu protestovat.
Začala jsem slézat za ním a doufala jsem že se nezabiju .
Sráz byl sypký pod tlapkami se mi drolil, dole jsem uviděla několik stromů.
Tahle procházka byla příjemná a zima mi nebyla, ale obyčejný člověk by v těchto podmínkách těžko přežíval.
Sráz jsme slézali asi deset minut, docela mě překvapilo že jsme to zvládli.
Stáli jsme tam nic neříkajíc.
Já jsem se podívala na sráz a zahlídla jsem kámen valící se na nás.
,,Pozor!"zakřičela jsem, ale už při tom co jsem to křičela mi došlo že to k ničemu není.
On se na mě i tak otočil, já jsem se po něm vrhla a svou silou ho strhla na stranu.
Kámen kolem nás proletěl.
Leželi jsme tam na zemi, už jako lidé. Přesněji já jsem ležela na Matym, když jsem z něj slezla vstal.
Podal mi ruku a zvedl mě.
,,Děkuju",řekl.
,,Myslím že jsme si kvit",odpověděla jsem.
,,Ještě mi řekni jak si to udělala",řekl a napjatě čekal co odpovím.
,,A co? To jak jsem se na tebe vrhla?"zeptala jsem se, opět nechápavě.
,,Ne, já myslel ten výkřik,"řekl.
,, Co že,ty si to slyšel?",udiveně jsem se zeptala.
,,To se nedalo přeslechnout, zařvala jsi to i když nevím jak",řekl.
,,To je neskutečné",řekla jsem.
,,Možná to máš někde v rodině, třeba je tvoje prababička čarodějka nebo vědma nebo prostě telepatka,"řekl.
,,Děláš si srandu?"
,,Né myslím to naprosto vážně",řekl.
,,Možná vím kde to zjistíme, ale to ti řeknu pak, teď pojď",řekl a mávl rukou ať jdu za ním.
,,Dáme si závod od tohohle stromu k támhletomu",řekl.
Běželi jsme jako vlci od stromu ke stromu, byli jsme opravdu rychlí a po pár metrech jsem měla náskok.
Doběhla jsem jako první.
,,Jsi rychlejší, silnější,lepší a jsi telepatka, teď zbývá přijít nato proč".