Říše Fantazie

7.Kapitola-Vlkodlak

Byl to pohledný, tmavovlasý chlapec. Řekla bych že i urostlý, alespoň proti mě. Jeho krásné modré vlčí oči spočívali na mě.
,,Tty.. jsi vlkodlak?"vykoktala Aria.
To mi bylo jedno protože v té chvíli jsem začala padat k zemi, omdlela jsem, prostě jsem omdlela. Vím to že jsem necítila náraz, než jsem dopadla na zem chlapec mě stačil zachytit.

Probrala jsem se o pár sekund později. Chlapec mě pořád držel. Asi by bylo lepší, kdybych konečně věděla jeho jméno a nemusela
o něm přemýšlet jako o chlapci.
Upíral na mě svůj krásný upřímný pohled, který jsem si časem zamilovala. Dalších několik sekund jsme na sebe zírali, do doby než nám to všem bylo trapné. Potom mě postavil a pustil.
,,Jak vás mohla napadnout takováhle hloupost"řekl.
Ani jsem nestihla odpovědět, Aria hned začala něco mlít.
,,Tím myslíš jako to že sme vlezli do jeskyně kde žije vlkodlak,"řekla.
,,Ha ha ha, fakt vtipný"řekl chlapec a předvedl falešný smích.
Ještě chvilku se na sebe zlostně koukali, ale dál se nehádali.
,,Ne myslel jsem to že jste vy dvě sami opustili vesnici",řekl.
,,Ty nejsi od nás z vesnice tak jak o ní víš?"zeptala jsem se.
,,To že si mě tam nikdy neviděla, neznamená že jsem tam nikdy nežil", odvětil.
,,To je blbost žijeme tam od narození a tobě nemůže být víc než nám" vložila se do hovoru Aria.
,,To že vypadám na šestnáct, neznamená že mi je šestnáct,řekl.
Tahle odpověď mi nestačila.
,,Povídej",vyzvala jsem ho.
,,Nejdřív se představím, já jsem Matyáš.
,,Já jsem...",chtěla jsem se mu představit, ale on mě přerušil .
,,Já vím kdo jste, ty jsi  Rebeka a tvoje kamarádka je Aria",řekl. Aria vypadala poměrně naštvaně že se s ní nebavím a místo toho se bavím s vlkodlakem, kterého znám pár minut.
,,Je vám šestnáct let, a ty jsi utekla z vesnice protože tě to tam nudilo , jako tvého otce,"řekl.
Byla jsem překvapená , věděl toho o mě hodně a i o mém otci.
,,Jaktože toho o nás tolik víš?"zeptala jsem se.
,,Asi je to můj osud, sledují tě už několik let".
,,Pamatuju si i chvíli kdy tě opustil tvůj otec",řekl.
,,Kolik let ti je?"zeptala jsem se.
,,Kolik by mu asi mohlo být, nemůže být starší než na mi".
,,Že nemůže, Ario před chvílí jsi zjistila že je to vlkodlak", okřikla jsem ji. Začínali jsme na sebe být nepříjemné. Matyáš nás s úsměvem na tváři pozoroval.
,,Hodně" odpověděl Maty.
,,Kolik stovek let?"zeptala jsem se. Aria na mě zírala s otevřenou pusou, zřejmě došla k názoru že jsem se zbláznila.
,,Rovných sto šestnáct",řekl.
Aria nebyla schopná to pochopit, a omdlela. Bohužel jí ani jeden z nás nestihl chytit a udeřila se do hlavy. Moje další reakce už byli pohotovější. Klekla jsem si k ní nadzvedla jsem jí hlavu, dobré bylo že jí netekla krev.
,,Doufám že bude v pořádku,možná bude mít otřes mozku",řekla jsem se starostlivý pohledem.
,, Určitě bude v pořádku,"řekl Maty.
,, Jaktože tě nepřekvapilo kolik mi je let?"zeptal se.
,,Ve světě kde jsou vlkodlaci je všechno možné, ne?"odpověděla jsem.
,,Když mě pozoruješ tak dlouho, víš co se stalo s mím otcem? Nebo proč odešel z vesnice?"
,,Jo, vím, ale je to na dlouho",řekl.,,Posaď se",ukázal na kámen.
Sedla jsem si.
,,Tvůj otec odešel z vesnice kvůli tvé matce,"řekl.
,,On jí neměl rád?"
,,Miloval jí a ona jeho taky, aspoň do doby než zjistila že je vlkodlak."
,,Co?"zase jsem neměla daleko k omdlení.
,,Tvůj otec je vlkodlak, tak jako ty".