Šli jsme nahoru podél řeky, kde ležel místní hřbitov. Už jsem tu jednou na pohřbu byla. Na pohřbu mého dědy.
Dnešek byl hrozným dnem pro celou vesnici. Moje matka vystupovala v místní radě, snad každý jí tu měl rád. Věděla jsem že k Arie měla také velmi blízko. A že i Ariu její smrt velmi zranila. Někdy jí podle mě brala jako svojí matku, žila totiž jen s tetou a u nás byla vždy výtána. Vesnice byla tichá, šedá a navíc opuštěná.
Došli jsme na hřbitov a pohřeb začal. Většina lidí z vesnice měla projev o tom jak, byla má matka úžasná. Nikdo ho neměl tak originální jako já. Bohužel jsem ho nedočetla, u prostřed textu jsem dostala záchvat breku a šla se posadit. Celý pohřeb jsem pro brečela, trval asi hodinu a půl.
Po pohřbu se slzami v očích jsem šla domů. Můj dům byl jenom chatka, neměli jsme tu žádné moderní vybavení, jako jsou mobily, televize, počítače, mp3, atd. Tyhle věci u nás známe jenom z pohádek, ale jak všichni víme nežijeme v pohádce, ale kruté realitě.
Kolem vesnice nebyli žádná další města ani státy, jen krajina a dál už to nikdo neví.
ČTEŠ
Říše Fantazie
FantasyUtekla jsem z vesnice kolem které není žádná další civilizace, ale později se ukázalo že to vůbec není pravda... Já svého rozhodnutí ani v nejmenším nelituji, kdo by taky litoval že potkal svoji spřízněnou duši? Nikdo. Sice musím čelit nebezpečí,al...
