Říše Fantazie

8.Kapitola-Zjištění

,,Co? to je blbost, nemluv nesmysly",okřikla jsem ho.
Byla jsem rozrušená, já přece nejsem žádný vlk, to snad vím. Teď si ze mě prostě tropí blázny.
,,To bych asi poznala kdybych byla vlkodlak",řekla jsem.
,,Rebeko, co ty víš o vlkodlacích? " dobíral si mě.
,, Nejdřív mě prosím vyslechni, potom můžeš dělat závěry nebo mě odsuzovat"
,,Co mi zbývá, mluv",vyzvala jsem ho.
,, Vlkodlak se nenarodí jako štěně, narodí se jako člověk co má v genech likantropii".
,,Aby si aktivoval vlčí gen a stal se vlkodlakem, nejdřív musíš složit vlčí přísahu".
,,Když aktivuješ vlčí gen přestaneš stárnout"řekl.
,,Proto vypadáš tak jak vypadáš i když je ti přes sto let",řekla jsem s kývnutím.
,,Vlci nedospějí ani duševně, takže je mi vlastně pořád šestnáct ".
,,A co můj otec? Kolik mu je?"
,,Tvému otci je víc než mě, ale svůj gen aktivoval až když mu bylo třicet",řekl Maty.
Přestala jsem se na něj zlobit.
,,Proč ho matka odsoudila jenom protože byl vlk?" zeptala jsem se ta věc co mě hodně zajímala.
,,Když to tvá matka zjistila tvůj otec mezi lidmi už nebyl rád, začal je odsuzovat a tvou matku si znepřátelil",řekl.
,,Proč neodsoudila s otcem i mě?"zeptala jsem se.
,,U vlčích dětí se nikdy neví jestli po rodičích zdědí vlčí geny",řekl.
Po tvářích mi stékaly slzy. Nevím jestli jsem tohle všechno chtěla vědět.
Vysvětlilo mi to hodně otázek z dětství, moje máma o tátovi  nikdy moc nemluvila.
,,Myslím že tvoje matka o tom ani nepřemýšlela, vlkodlaků je čím dál tím míň",řekl.
,,Jakto?"zeptala jsem se.
,,Už to není prokletí, je to dar",řekl, odkašlal si a pokračoval.
,,Dnešní vlci nejsou závislí na měsíci, můžou se přeměnit kdykoliv chtějí, navíc jsou silnější a nestárnou"řekl.
,,Je to pro nás výhoda"dodal.
,,Takže to není jako ve všech příbězích,že vlkodlaci žijí ve smečkách a tak?"zeptala jsem se.
,,Více méně jsou příběhy pravdivé , vlkodlaci žijí ve smečkách",řekl se zábleskem smutku v očích.
,,Tvůj otec se vrátil ke své smečce hned jak vás opustil",dodal.
,,A co ty?" Začala jsem si připadat jako někdo kdo se někomu cpe do soukromí.
,,Já jsem smečku opustil, já jsem omega,"řekl.
,,To je mi líto",řekla jsem.
,,To nemusí, mě to nevadí",řekl, ale vůbec to tak nevypadalo.
Ucítila jsem nejistotu a raději jsem změnila téma.
,,Proč mě sleduješ? Proč nesleduješ někoho jiného?"
,,Kvůli té věštbě, o které nevíš, vlastně o ní neví nikdo až na mě a jednoho dalšího člověka".
,,Cco je v té věštbě!?"vykoktala jsem. Náš rozhovor rozhodně nabíral zajímavý směr.
,,Ta věštba je o mladé dívce která zabrání dalšímu sporům mezi lidmi a vlky, podle věštby totiž jinak nikdo nemá na to aby porazil nepřítele který sbírá síli, tam někde v nekonečné mlze".
,,O té věštbě toho taky moc nevím je tam část kterou jsem nepochopil, navíc je to několik let co jsem tu věštbu viděl."
,,Aha",řekla jsem celkem nechápavě.
,,Ta věštba mě přesvědčila abych tě vyhledal a když jsem tě našel nepřestával jsem tě sledovat", dořekl.
,,Myslím že informací už máš dost, teď tě nechám chvíli samotnou a navíc máš určitě hlad," řekl.
Zvedl svoji ruku a palcem mi setřel slzu z tváře. ,,Už nebreč, nesluší ti to", dodal.
Už ke mě byl otočený zády na cestě k východu z jeskyně, když jsem se zmohla na větu.
,,Jak víš že tu budu až se vrátíš? To je snad taky v tý věštbě?
,,Né to neni, ale věřím ti , krom toho podívej se na svojí kamarádku"
Odešel. Venku jsem ještě zahlédla mihnout se šedý ocas.