Death // h. s. (CZ / SK TRANSLATION)

ELEVEN

Adeline ležela, když se probudila.

Harry seděl na židli vedle gauče, na kterém byla. Jeho čelist byla zatnutá, přemýšlel.

Adeline zasténala, zatímco si třela hlavu.

Harry se na ni podíval a jeho oči zjemněly. 

Když se najednou něco rozbilo v druhé místnosti.

„Co se děje?" Adelininy oči se rozšířily.

Další zvuk tříštícího se skla.

„Vážně, co se děje?" Adeline se podívala do dveří.

„Jak jsi udělala tam tu věc dole?" zíral na ni Harry, jeho výraz ztvrdnul.

„Upřímně, nevím, mé ruce jaksi měly vlastní rozum a cítila jsem se opravdu naštvaně." Vzhlédla Adeline, protírající si oči. „Chtěla jsem jít domů." Shlédla Adelin. „Proč se mi to děje?" zašeptala.

Harryho oči úplně zčernaly, posílající Adeline na okraj.

„Protože jsi speciální, Adeline." Šel k ní Harry. „Sleduji tě celý tvůj život. Věděl jsem, že máš něco v sobě, jen jsem nevěděl, co." Harry teď byl dvě stopy od Adeline.

„Způsob, jakým se v noci snažíš potěšit, pak brečíš další den, abys usnula," Harry skoro zasténal.

Co se děje? pomyslela si Adeline.

„Já, uh," Adeline nemohla ani promluvit, takže udělala krok zpátky, ale Harry udělal jeden vpřed. Jeho oči se vrátily do normálu, zelené, jako obvykle.

Její tělo ztuhlo, když její ruka sáhla na jeho hruď a hladila ji.

„Přestaň." Adeline zaťala zuby, přišlo jí těžké mluvit.

„Nechceš, abych přestal, vím, že nechceš." Harry ohnul hlavu k jejímu krku, zapříčiňující třas plazící se po ní. 

Potěšující pocit se oběma usadil v břiše.

„Přestaň," řekla znovu, snažící se odtáhnout její ruku, ale zase měla svojí hlavu.

Bylo to, jako by ji někdo ovládal, ale pak najednou, jako by byla sama sebou.

„Chceš něco vědět?" Harry jí vydechl na krk. „Když jsi mě hodila přes celý pokoj." Políbil její krk, přiměl ji skočit k němu a ten pocit znovu nastal.

Její srdce hlasitě bilo, ale nechtěla to zastavit.

„Tvé oči?" dal paži kolem jejího pasu, políbil ji tam, kde se čelist setkala s krkem.

„Jsme černočerná tma, zlato," zasténal a díval se přímo do jejích černočerných očí. 

Harry jí dal další pusu, když se otevřely dveře.

„Vypadni, sakra, od ní." Niall byl rudý vztek.

„Kámo," zavolal Louis a Liam ve stejnou chvíli.

„Nekamarádičkujte mě!" Niall vztekem funěl a bylo to, jako by mohl podpálit celé tohle místo.
Adeline se probrala a uskočila.

Nenutila se do ničeho, byla příliš šokovaná a zmatená. Co tím myslel?

„Adeline, běž do svého pokoje." Niall ukázal na druhý pokoj. „Potřebuji mluvit s Harrym."

Niallovy oči jasně vyzařovaly modré světlo, Harryho oči zčernaly. Adeline spěchala pryč, zavřela dveře, zády se o ně opřela a začala brečet, tohle nebyla správná chvíle, aby byla slabá, ale zlomila se, spadla na zem a slzy nechala bezstarostně téct.

Vzhlédla do stropu a zavřela oči.

Dala ucho na dveře.

„Jak dlouho ji znáš?" zaječel Niall.

„Od 10 let," Harryho hlas byl hluboký a pevný.

Adeline polkla, když hlasy utichly.

Bouchla hlavou do dveří.

„Jsme černá tma, zlato."

Jeho hlas se rozléhal kolem její hlavy. 

↓↓↓↓↓↓↓↓

Co myslíte, že to všechno má znamenat? Líbil se vám díl?:)

Kdo nečetl Mirror Game, určitě si přečtěte, nebudete litovat.:3 Moje láska je zpátky.:3

Edited.