Death // h. s. (CZ / SK TRANSLATION)

TWENTY-TWO

Adeline byla svázaná, když se konečně probudila. Její oči byly, jako by byly zavřené po miliony let.

„Co to, sakra?" zalapala po dechu, tahající za řetězy, její krk byl suchý a ztěžovalo jí to mluvit, ale panika s ní cloumala. „Ne, ne, ne, ne, ne, ne...," zašeptala, než se rozhlédla po temně červeném pokoji.

Její hruď se zvedala a klesala, nevěděla, co dělat. Cítila se ztracená.

„Harry? Harry!" vykřikla, bolel ji krk, když to udělala.

„Neobtěžuj se to zkoušet," ucechtnul se Smrt, když vešel do pokoje.

„Harry!!" vykřikla hlasitěji, kašlající poté.

„Pro mé rány!" třel si Smrťák oči. Zaskuhral, odhazující kabát a přecházející se sklenicí vody, pak ji položil k jejím rtům.

Její hlava se odtáhla, její oči se ujistily, že to, co bylo uvnitř, byla voda.

„Oh, prosím, nemůžu tě zabít a ty si prohlížíš vodu? Mimochodem přestaň křičet, bolí mě z tebe hlava a on si myslí, že jsi mrtvá!" nechal ji vypít ledovou vodu, hydratující její krk.

Když se odtáhla, její oči byly rozšířené.

„Lžeš." Znovu Adeline zatáhla za řetězy, pokoušející se je alespoň uvolnit.

„Oh, zlato, připomínáš mi ho, víš?" pozvedal si, když si sedal na kraj postele.

„Co se mnou chceš?" skoro brečela nad myšlenkou ho, zabíjející ji.

„Uvidíš, jsi mocná a kdo tě kdy stvořil, měl hodně síly, ale pořád nevím, který démon nebo nejsem si jistý, jestli to byl démon, se tě opovážil stvořit s andělem." Třel si spánky, když šel pomalu k Adeline. „To je vzácné, chci říct, v celé lidské historii se to stalo jenom kolikrát? Dvakrát? No, třikrát včetně tebe," uchechtnul se. „Ale je to příležitost, můžu si vzít všechnu tu sílu od tebe a asi nikdy nezemřu," pokračoval. „Harry se nikdy nenaučil, jak být Smrt pořádně. Jsi moje šance, kterou mám." Ukázal na Adeline, která na něj zírala s očima dokořán.

„Ne," pevně na něj zavrčela.

„Zatracená ženská, jsi tak tvrdohlavá!" zavřel oči a lusknul prsty. „Přiveďte mi Ednera," promluvil a mladá dáma u dveří rychle přikývla a odešla pryč.

„Jak vám můžu pomoct, pane Smrt?" promluvil vousatý muž, který měl prupisku a něco, co se zdálo jako zápisník, v jeho ruce.

„Ad, Ednere. Můj dobrý příteli. Potřebuji, abys na ní začal testy, najdi nějaký výtažek látky, která ji děla tak mocnou," promluvil Smrt, zatímco zíral na Adeline, jež se pokoušela uvolnit z řetězů.

„Ano, pane." Muž přikývl a odešel.

„Tyhle řetězy mohou být uvolněny jenom mnou, má drahá. A i kdybys je prolomila a utekla, kde bys šla? Byla jsi tady jen párkrát a nevíš, cestu ven." Uchechtl se, když si sedl zpátky vedle ní a jemně se dotkl její tváře.

„Neopovažuj se mě dotknout!" zavrčela.

Smrťákovy oči zčervenaly a Adeline začala cítit pálení v břichu.

Nepohodlně se zamrvila.

„Chceš vědět, co je tak úžasného na tom, být Smrt?" jeho úšklebek se zvětšil, načež se jeho ruka tyčila na jejím břichem.

„Můžu tě mučit, tak moc, jak se mi to líbí a oživit tě, ale jsem si docela jistý, že to můžeš udělat, ne?" dotkl se jejího břicha, což zažehlo plamínek způsobující, že vykřikla bolestí.

Zvuk řinčících řetězů naplnil pokoj smíchaný s jejími bolestivými výkřiky.

Sfouknul plamen a zkontroloval její břicho, žádná popáleninová jizva nebo krvácení, žádná známka, že by někdy byla popálena. Adeline pořád cítila pálení, její oči se naplnily slzami.

„Oh, nebreč!" zasmál se, jakmile Edner vešel dovnitř s vozíkem plného nástrojů.

„Jsme připraveni na proceduru?" založil si Smrt ruce.

„Ano, pane."

↓↓↓↓↓↓↓

Jestli to bude něco hnusného, tak vám říkám, že u toho omdlím.:DDD 100%.:D

Mimochodem se blížíme ke konci...:'( A z toho, co jsem se dívala na další díly, bude to horší a horší, jestli si myslíte, že je to hodně špatné, tak to bude ještě horší, tady to začíná.:D

Ocením vyjádření, jestli se vám díl líbil nebo ne.:))

Edited.