Death // h. s. (CZ / SK TRANSLATION)

SIXTEEN

Harry a Niall zvedli Adeline, očekávali, že tentokrát půjdou nahoru do Louisova domu v nebi.

„Vítejte v betlémě." Zasmál se a procházel se kolem s rukama zkříženýma na hrudi.

Harry si myslel, že to bylo vyrobené z mraků, ale byl to normální byt, uchechtnul se.

Adeline omdlela a kluci ji odtáhli na jednu z Louisových pohovek.

„Věděl jsem, že se to stane," zamumlal Niall, přičemž se tahal za vlasy.

„Věděl jsi?" zavrčel na Harryho, který položil Adeline na sedačku.

Harry se jen uculil, načež Niall zavrčel vztekem.

„Chci říct, věděl jsem, že náš otec byl démon, ale šance, že bude mít anděla a démona v krvi, je tak vzácná, že bych mohl za ní bojovat, chtít ji a ovládat ji. O můj bože," mluvil Niall nesouvisle, procházející se po pokoji.

„Kámo. Klídek. Z tvéhochození se mi točí hlava a cítím, že se pobliju, jestli to budeš dělat." Louis si protřel oči, přičemž se posadil.

„Kurva, Louisi. Nemůžu! Je to moje sestra a nemůžu ji znovu ztratit potom, co jsem ji konečně viděl po dlouhé době." Niall byl na pokraji pláče.

Harry zíral na Adeline, mohl vidět, kde byla. Ztracená na tmavém místě. Byla ztracená v mysli, kterou někdo vytvořil, ale tentokrát to nebyl Harry.

Byla ztracená skoro v jiné dimenzi, ale všechno to bylo v její hlavě.

Harry se pokoušel dostat do jejích myšlenek, aby ji probudil, ale nebyl v její hlavě sám.

Zavřel oči a dostal se do její hlavy.

Harry byl najednou v Adelině starém domě, když byla malá holka. Adeline, kde jsi? Probuď se! Myslel si.

Její mysl mohlo být nebezpečné místo, mohla se navždy ztratit a nikdy se neprobudit.

Musel se podívat všude, do každého koutku tohohle domu a možná na jiná místa v její paměti. Dům vypadal, jako by byl opuštěný, aby shnil a jako by měl tajemství uvnitř mnoha dveří.

Zatímco se Niall díval na Harryho, který vypadal, jako by spal nebo přemýšlel.

„Harry! Pro-." Byl přerušen Louisovou rukou, přistávající na Niallově puse. Louis věděl, co se Harry snažil dělat.

„Šš!" zavrčel. Niall byl zmatený, proč by neměl Harryho budit?

„Adelin je ztracená, někdo se pokouší, aby se ztratila v její vlastní hlavě. Démon je blízko. Harry ji hledá, nevidíš, že mumlá slova? Volá ji." Louis přešel k Adeline, která začínala pomalu šeptat slova.

„Pomoc, Harry!" její hlas byl sotva slyšitelný, ale dost hlasitý, aby ho Louis slyšel.

Louis se dotkl jejího čela a zavřel oči. Jeho srdce se zachvělo, když cítil dva lidi v její hlavě, pak tři.

Přešel k Harrymu a dotkl se jeho čela.

Přicházejí. Snažil se poslat Harrymu zprávu, varovat ho.

„Pusť mě dovnitř." Chytil Niall Louisovu paži.

„Ne. Můžeš se tam ztratit a nevyřešit to." Louis strčil Nialla do křesla. 

„Ona je – víš, že ji nemůžu ztratit, chlape," Niallův hlas se na konci zlomil, dovolil slze sklouznout z jeho oka.

„Dostane ji zpátky, ochráním ji, i kdyby měl riskovat vlastní život," Louis ujistil Nialla, který teď měl hlavu v dlaních.

„Víš, jak dlouho tohle bude trvat?" Niall vzhlédl skrze zarudlé oči.

„Doufejme pár hodin." Louisovy oči vypadaly znepokojeně.

„Zavolaj Castiela. Potřebujeme ho," promluvil Niall na Louise, který zavolal Castiela, čekající na jeho příjezd.

Zatímco Harry běžel dlouhou chodbou v Adelině domě.

„Adeline!" pokoušel se zaječet, ale vyšlo to spíše jako zašeptání.

Slyšel krvavý výkřik, znělo to, jako by výkřik vycházel ze zadní chodby, ale tahle chodba snad neměla konec.

Bylo to, jako by uvízl v jeho vlastní hře, kterou hrál s Adeline, zatímco byla v nemocnici.

Někdo tohle kontroloval.

Bylo mu špatně a motala se mu hlava, takže zastavil a opřel se proti zdi a snažil se popadnou dech.

„Harry!" křičel hlas, věděl, že to byla Adeline.

Na druhé straně domu Adeline dřepěla na podlaze, hlasy na ni křičely, ale jeden hlas upoutal její pozornost. Harryho.

„Adeline! Jsem tady!" jeho hlas doléhal z dálky, ale jen dole v chodbě.

„Harry!" ječela. Cítila ruku, která se plazila po jejích zádech, vyskočila a rozběhla se do nikdy nekončící chodby, nikdy se neohlédla.

Harry, prosím, najdi mě. Myslela si, zatímco si setřela jednu ze slz.    

____

Edited.