Death // h. s. (CZ / SK TRANSLATION)

TWENTY-FIVE

„Harry?" uslyšel jsem malý hlásek, probouzející mě ze spánku, vstal jsem a všiml jsem si Gemmy u dveří. Byla moje malá nevlastní sestra, kterou jsem si za ty roky zamiloval.

„Co se děje?" zaskuhral jsem, přičemž jsem si oblékal triko. Ozvala se rána a Gemma klopýtla dovnitř.

„Neopovažuj se tam vejít, Johne!" slyšel jsem mou nevlastní mámu křičet z plných plic.

Rychle jsem se postavil, chytil jsem Gemmu a zatáhl jsem ji za sebe.

„Běž oknem. Hned," zašeptal jsem, když jsem zamykal dveře.

„Neříkej mi, co mám dělat, ženská!" slyšel jsem mého nevlastního otce ječet a pak se ozvalo bušení na dveře. „Otevři ty dveře, Harolde!" slyšel jsem jeho hlas, ten hlas, který přicházel opilý domů téměř každou noc.

Když jsem se otočil zpátky čelem ke Gemmě, byla už pryč.

„Johne!" zakřičela máma znovu.

Cítil jsem, jak se všechno zpomalilo a mé oči začaly těžknout.

Mé ruce se zatly do pěstí, proudil mi v žilách vztek, rozbušil mé srdce rychleji a hlasitěji.

Když jsem se podíval ke dveřím, rozrazily se a v nich stál muž s lahvi alkoholu v ruce.

Jeho oči byly krvavě červené a měl na triku skvrnu, v druhé ruce držel máminy vlasy. Podívala se na mě znepokojeně, pak vzhlédla na muže.

„Prosím, prosím tě, Johne! Jsou to jenom děti!" začala vzlykat.

Vzhlédl jsem na něj a oslepl zmatením.

„Pusť ji," zavrčel jsem, jdoucí k němu, beroucí ho za krk a zvedající ho ze země.

Jeho obličej začal blednout a jeho oči začaly krvácet.

„Harry!" slyšel jsem vzdálený hlas.

Vyskočil jsem a probudil jsem se v neznámém pokoji, prohlédl jsem si okolí, byl jsem v hotelovém pokoji a na zemi byla rozbitá lampa.

Podíval jsem se ke dveřím, kde jsem našel Adeline zírající na mě.

„Kdo je Gemma?" její hlas byl malý a zdála se vyděšená.

„Moje nevlastní sestra." Podíval jsem se na podlahu.

„Viděla jsem tvou noční můru." Teď se dívala do země. Ani jeden z nás nevěděl, co říct.

„Opravdu se to stalo?" zeptala se mě a věděl jsem, že se začala o mě bát.

„Upřímně si to nepamatuji, ale pořád mám ten sen dokola a dokola, zdá se, že nikdy neskončí."

„Jak jsme se dostali z Pekla?"

Vzhlédl jsem na ni.

„Dostala jsi nás odtamtud a já nás dovezl sem."

„Zabijou tě," zašeptala, její oči neukazovaly žádnou emoci.

Prošla si toho hodně.

Vstal jsem z postele a šel jsem k ní.

Věděl jsem, jak se cítila, pocity, které jsem dobře znal.

Chytil jsem jí paži a přitáhl jsem si ji k sobě, její hlava narazila do mé hrudi, zavřel jsem oči a hlasitě jsem vydechl.

Položil jsem si bradu na její hlavu a ztratil jsem se v tomhle drobném okamžiku, který mi s ní zbyl.

„Kdy jsi naposledy spala?" shlédl jsem, abych viděl velké pytle pod jejíma očima.

„Klidně? Asi před 2 nebo 3 týdny. Proč?" vzhlédla těma jejíma krásnýma očima, prohlížející si mě.

Vzal jsem její ruku, vedl jsem ji k posteli a řekl jsem jí, aby si lehla.

„Odpočiň si, kotě," zamumlal jsem, když lezla na její místo.

Lehl jsem si vedle ní, ujišťující se, že neměla noční můry.

Nenuceně jsem sledoval její sen, pokoušející se ji udržet šťastnou, když realita byla v ten okamžik zvrácená a ona usmívající se v jejím snu, byla ta nejlepší věc, co jsem kdy zažil.

Běžela z kopce, její smích naplňoval vzduch a byla šťastná.

Byla tak krásná, tak krásná.

↓↓↓↓↓↓

Co myslíte, že znamenal ten sen?

Edited.