Death // h. s. (CZ / SK TRANSLATION)

TWENTY-SEVEN

„Běž!"

Harryho probudil ječící hlas a byl to Louis, kdo začal ječet, a vyběhl ze dveří. Harryho oči se rozšířily, když si všiml, že celý pokoj hořel, zatřásl s Adeline, ale zdála se mrtvá.

„Kurva." Harry ji zvedl a rozešel se ke dveřím, a když prošel dveřmi, byl ve stejném pokoji, ale na druhé straně. „Co to-?" tentokrát se oheň rozšířil a pro Harryho bylo téměř nemožné vidět, kouř ho zpomaloval. Harry zavřel oči a pokusil si vybavit cestu ven, ale nehnuli se z pokoje.

Položil Adeline a pokusil se vyřešit problém s dveřmi, když proběhl dveřmi, byl venku. Jeho oči se rozšířily, a když se otočil, nebyly tam už další dveře.

„NE! Kurva! Adeline!" frustrovaně si projel rukama vlasy.

-

Adeline se probudila v tom samém pokoji, ale Harry tam nebyl a Louis vedle ní spal v posteli.

„Harry?" zaskučela, ale v krku měla tak sucho, že se šla do koupelny napít, ale když otevřela, vyšel pekelný pískot a zavřela dveře, oči rozšířené, sama se cítila velmi malá. Potřebovala u sebe Harryho.

„Harry!" zakřičela, ale znělo to jako pouhé zašeptání. Cítila, jak se jí zmenšovaly plíce a vzduch zmizel.

„O můj bože!" zalapala po dechu, její ruce vystřelily k její puse. „Ne!" křičela. Rozhlédla se, pokoušející do sebe dostat nějaký vzduch. Spadla na zem, její oči byly ospalé a těžké.

„Louisi!" zaskuhrala, když se její oči konečně zavřely, když uviděla pár botou.
„Dostaňte je, kluci," dívčí hlas naplnil pokoj.

-

„Jak jí je?" Louisův hlas zněl z dálky.

„Je jí lépe, než jsme čekali." Ženský hlas přinutil Adeline otevřít oči.

Rozhlédla se a vypadalo to jako nemocniční pokoj, stěny byly špinavé a postel byla rozedraná.

„Co?" ale nikdo tam nestál. Žádná dívka v botách nebo muži, jenom Louis se zkříženýma rukama.

„Harry tě pravděpodobně hledá." Pokroutil Louis hlavou. 

„Jsi si jistý, že nebudou příliš odděleni?"

Pak přikývl.

„S kým mluvíš?" rozhlédla se Adelin, ale nikdo tam nebyl.

Její oči se změnily na černé a uviděla ženu, která byla celá v černém a strana její hlavy byla oholená. Její rty byly karmínově červené a uculila se.

„Takže co přesně je?" zeptala se, přičemž pošilhávala na Adeline.

„Smrt si myslí, že je velmi mocný hybrid." Naklonil Louis hlavu.

„Jak se cítíš?" zeptala se žena Adeline, ale Adeline se na ni jenom dívala a kývla.

„Ah, nemluvíš? Můžu tě přinutit mluvit." Ženiny oči zčernaly a červené žíly jí vystouply na obličeji. Adeline se cítila nepříjemně být ve stejné místnosti s ní, zatímco to dělala. Trapně se na ni podívala, očekávající, že se něco stane, zatímco uběhla nějaká chvíle.

Louis přizvukoval: „Oh, je imunní skoro na všechno, zapomněl jsem ti to říct. Je tvrdý oříšek." Uchechtl se. Žena se uvolnila a navázala oční kontakt, Adeline se nepříjemně zavrtěla.

„Jo, zdá se tak." Mrkla na ni žena a pak se uchechtla.

„Je to bezpečnější, udržet ji od něj pryč, nepřiláká démony a věci senezhorší." Rozešla se ke dveřím a zbytek mužů ji následoval.

„Louisi. Kdo je to?" promuvila Adeline tiše. Louis se posadil na konec postelea věnoval jí drobný úsměv.

„To je Ophilia, její bratr je anděl a můj dobrý přítel, pracuje se strážci duší a je druh...," vyklopil s obličejem, Adeline věděla, jak jí bylo.

„Nebílí se mi." Oči Adeline se vrátily k normálu a konečně se na posteli uvolnila. „Proč mě hrozně bolí hlava? A kde je Harry?"

Měla tolik otázek a chtěla na všechny odpovědi.

„Dobře, vím, že teď máš tuny otázek, ale pokusím se odpovědět na většinu z nich, protože na některé nemohu odpovědět a je to důležité, že na ně neodpovím. Rozumíš tomu?" Louisův hlas byl pevný.

Adeline přikývla a promluvila: „Kde jsme?"  

_________

Edited.