Death // h. s. (CZ / SK TRANSLATION)

FIFTEEN

Harry

Jak se ukázalo, Cas a Louis se postarali o všechny démony, co sem přišli pro mě.

Potřeboval jsem mluvit s mým otcem, ale byl jsem nervózní z toho, co musel říct.

„Harolde," pevný hlas burácel skrze mou hlavu, sakra.

Šel jsem na záchod, nechávající sám sebe klesnout na podlahu, abych se dostal níže. Nenechávající se zajít tak daleko, proboha.

„Otče," odpověděl jsem zpátky, otevírající oči, byl jsem v tmavé místnosti, zdi byly tmavé a nebyl tady žádný nábytek.

„Víš, že musíš převzít trůn." Jeho oči byly červené, pak zčernaly a pak byly normální, jeho zelené oči se do mě zabodávaly.

„Ano, otče. Vím," odpověděl jsem.

Vím, co jsem měl dělat, nejsem si jistý, jestli jsem mohl plnit všechny jeho potřeby.

„Ta člověčí holka, prochází mezi tím vším. Naplánoval jsem dobrému příteli, aby přišel a pomohl nám s touhle situací." Procházel se kolem v jeho dlouhém černém hábitu.

Adelinin obličej vyskočil v mé hlavě, nutící mě cítit něco, co jsem nikdy předtím necítil.

Znovu jsem pomalu zpracoval jeho slova a cítil jsem, že něco uvnitř mě bolelo.

„Koho?" ztuhnul jsem, jakmile přišel blíže ke mně.

„Uvidíš," zasmál se a cítil jsem, že jsem všude chtěl házet věci.

„Otče, ty víš, co je zač?" šel jsem vpřed, hledající mého otce, ale nikde nebyl k vidění „Zatraceně," zavrčel jsem.

„Oh, vím, synu, a tohle ti pomůže s ničím kromě tvé práce."

Jeho hlas se znovu rozléhal v mé hlavě.

„Kurva!!" zaječel jsem do tmavé místnosti.

Praštil jsem do stěny, až se celá místnost otřásla.

Upravil jsem si vlasy a košili, než jsem se vrátil zpátky.

Když jsem se vrátil do koupelny, někdo bušil do dveří.

„HARRY!!" to byl Niall.

„Co? Ty-." Přerušil mě, vběhnutím do koupelny.

„Co to, sakra, děláš?" zavrčel jsem na něj.

„Někdo vzal Adeline nebo je pryč!" Niall na mě ječel, jeho obličej byl červený vztekem. Jeho oči byly rozšířené a fascinující.

Pociťoval jsem, jak jsem na místě ztuhnul.

„Nemůže být daleko," můj hlas byl nejistý.

„Jak dlouho jsem byl pryč?" otočil jsem se k Niallovi, který na mě zíral.

„Byl jsi tady pět dní možná." Díval se na mě, jako bych byl šílený.

Něco uvnitř mě na mě ječelo, říkající mi, že bude zpátky doma.

„Sakra. Myslím, že vím, kde je." Chytil jsem Niallovo zápěstí a táhnul jsem ho za sebou.

Vsákli jsme se do podlahy a přistáli jsme na dlouhé stezce, všude byly volně nastavené ruce.

„Co to – ale ne." Niallovy oči se rozšířily.

„Shh." Utišil jsem ho. „Pohni, jdeme." Zatlačil jsem do něj.

Adeline

„Pusť mě!!" kopala jsem a ječela jsem.

Zayn držel mé paže, přičemž někdo jiný vešel do místnosti.

„Co je to??" křičela jsem.

Smrt vešla s někým vedle něj, vypadal mladě.

„Zayne, pusť mě nebo přísahám, že-," začala jsem ječet a zoufale kopat. Smrt mě přerušila.

„No, no, no. Jestli je tohle Adeline. Rád tě znovu vidím, drahá, tenhle můj přítel nám pomůže s tvým malým problémem," promluvil, nutící mě k pláči.

Jaký problém?

Ale vzpomínky na Harryho, Zayna a smrt, pokoušející se mi vzít duši a zabít mě.

Proč mě prostě neprobodli?

„Protože bychom nemohli získat tvou duši, byla by navždy ztracená." Smrťákovy oči byly černé.

„Ne! Běžte ode mě!!" křičela jsem, jakmile se ten muž ke mně přibližoval.

„Teď, prosím, nechtěli bychom to dělat po zlém, ne?" zasmál se, věnující mi otřepání.

Začal natahovat ruku k mému čelu, když jsem cítila, že mě vztek ovládal.

Ten muž ztuhnul a podíval se na mě se zmatenýma očima.

„Vypadni ode mě," zavrčela jsem.

Zayn pustil mou paži.

Zayn tam ztuhle stál.

Nemohl se pohnout.

„Zajímavé," zasmál se smrt, přičemž jsem nutila muže, aby ode mě odešel.

„Silnější, než jsem si myslel," řekl, spíše pro sebe.

„Ale kdo?" promluvil znovu pro sebe.

„Kdo tě stvořil? Ze všech démonů, kdo by utekl s andělem?" zeptal se sám sebe.

Počkat, co?

Koutkem oka jsem zahlédla muže, snažícího se pohnout.

„Ne," zavrčela jsem.

Ruce jsem natáhla k oběma mužům přede mnou, strkající je proti zdi.

Zayn se krčil v bolesti a druhý muž zasténal.

„Řekni jí, aby přestala!!" ječel Zayn.

Což mě jen přimělo více zatlačit.

Připadala jsem si, jako bych se kolem vznášela, i když zadní část hlavy mě začala bolet. Viděla jsem červeně a trochu jsem ubrala, jako by mě další tón kontroloval.

Neměla jsem žádnou kontrolu.

Dveře se rozletěly, a když jsem otočila hlavu, viděla jsem Nialla a Harryho stát ve dveřích.

Harryho oči byly černočerné a Niallova čelist byla na podlaze.

Ale ne.

Pustila jsem ty dva, když mě něco zasáhlo, ne fyzicky, ale vlna mě zasáhla a spadla jsem na zem, jako by mě někdo strčil proti zemi.

„Co-?" shlédla jsem dolů a krev byla na podlaze, uvědomila jsem si, že to bylo z mého nosu.

Místnost se začala otáčet, bylo těžké se postavit.

Znovu jsem spadla na podlahu, vzhlížející nahoru, přičemž Harry a Niall běželi ke mně.

„Adeline!" slyšela jsem dva muže křičet mé jméno, než všechno zčernalo.

↓↓↓↓↓↓↓

Nevím, jak vám, ale trošku mi připadá, že se Harry staví proti svému otci.:D

Jinak moc děkuji za 1K přečtení, ani jsem nečekala, že se k tomu dostaneme!:) ♥♥

Edited.