Death // h. s. (CZ / SK TRANSLATION)

TWENTY-EIGHT

Adeline se cítila úplně v pasti, kde byla schovaná se zbytkem andělů. Cítila více bolesti u srdce, jelikož neviděla Harry přes dva týdny.

„Je jako slanina v realném světě pro ostatní démony a anděly a ví, že budeš s ním, protože jsi jediná věc, o kterou se nejvíce stará, Louis nám pomohl najít briliantní způsob, jak tě schovat a tohle místo je bezpečné. Je to téměř neviditelné pro anděly a démony zvenčí," promluvila dáma k Adeline, ale zdálo se, že na ni nebyla zaměřená. „Taky nemůže vstoupit do tvých snů a pokusit se tě najít, kde tě momentalně držíme," pokračovala.

Adeline začala přemýšlet, jaký bude zbytek jejího života? Bude se muset schovávat před Harrym celý život, takže nebude unesena?

-

Harry šel zpátky domů, podsvětí, jeho otec se na něj díval odmítavě.

„Myslel jsem si, že jsi byl lepší, synu. Vybral sis pitomou naivní holku tvé vlastní krve. A kvůli čemu? Lásce?! Syne, co jsem tě naučil za všechny ty roky? Nemyslím si, že jsi připravený převzít trůn." Pokroutil Smrťák hlavou. „Kde je ten člověk?" promluvil znovu.

„Vzali ji ode mě." Harry se podíval dolů na trůn.

„Kdo přesně jsou oni?" promluvil Smrt s iritací v tónu.

„Andělé, otče."

„Ach, tihle hnusní ptáci. Bože, nenávidím je."

„Před hodně, hodně, hodně dlouhou dobou jsi byl jedním z nich."

„Ano, synu, proč si myslíš, že jsem opustil tyhle bastardy?"

Harry zůstal tiše a svěsil hlavu.

„Jdi do svého pokoje." Převrátil Smrťák oči nad Harrym. Harry přikývl a zatnul pěst.

„A zbav se toho postoje, než tě pošlu k ostatním se smrtí," zaječel Smrt, dělající, že ohně se zvedly a jasněji hořely.

Harry převrátil oči a šel do jeho pokoje, srdce ho bolelo, jako by se všemu vyhýbalo, jedině Adeline ho mohla naplnit, když byla kolem. Bez ní se cítil ztracený, jeho mysl byla zamlžená a nemohl jasně přemýšlet.

Šel do koupelny, dal si sprchu a jeho mysl se naplnila mnoha otázkami. Kde mohla být? Byla v pořádku? Byl s ní Louis? Proč ji nedokázal ochránit?

Možná to byla všechno jeho chyba, že nebyl vzhůru, aby se postaral a ochránil ji před vším zlem.

Byla to jeho chyba. Ale v jeho mysli mohl slyšet Adeline, jak mu říkala, že to nebyla jeho chyba, sladkým hlasem, kdyby s ní jen mohl mluvit. Rozzlobil se a udeřil do zdi, dělající velkou díru, ale jeho vztek zmizel a vzpomněl si na její tvář.

„Její obličej, o Bože." Opřel si hlavu o zeď a pevně zavřel oči.

Chyběla mu půlka sebe samého, jeho duše.

„Jsem bez tebe s půlkou srdce," zašeptal.

-

Adeline ležela v posteli, když se ozvalo zaklepání. Byl to Louis.

„Adeline, dostaneme tě odsud." Jeho hlas se zdál nucený a vyhýbal se očnímu kontaktu. Něco bylo hodně špatně.

„Musíme si pospíšit!" začal znít zoufale, vzal Adelininu ruku, vytáhl ji z pokoje a táhl ji chodbou. Oči Adeline se rozšířily a začala se bát, tohle nebyl Louis!

Začala se odtahovat z jeho sevření, ale jeho úchop byl pevný a Adeline začala panikařit, takže úplně ztuhla a pustila se k zemi a Louis ji prostě táhnul.

„Pomoc! Někdo, prosím!" začala ječet na někoho, aby ji slyšel, ale zdálo se, že místo bylo prázdné, jako by tam nikdo předtím nebyl. Byla tak zmatená.

Louis se před ní zastavila zvedl ji. Začala kopat a házet kolem sebe, ale nic jí nemohlo pomoct. Její křik nikdy neutichl, a když konečně navázala s Louisem oční kontakt, jeho oči byly černé. Ztuhla a cítila se unaveně, její oči se zavřely a dýchání zpomalilo.

„Louisi?" zašeptala.

↓↓↓↓↓

Co se asi děje??:0

Edited.