Dissimilarity

Chapter 1

Já. Cassie Adamsová. Třetačka na střední škole. Uplně normální a obyčejná dívka, kterou zajímá výtvarné umění. To jsem já.

Nesnáším ranní buzení. Ještě když musim vstávat v 6. Můj mladší bráška Justin za mnou přiběhne do postele a zavrtá se u mě v posteli. Dnes nastupuje na osmileté gymnázium. "Co když se mi budou smát, že jsem šprt. Bojim se Cas," řekl mi. "Jusíku, to bude dobrý. Buď sám sebou. Jseš úžasnej kluk a ostatní spolužáci to poznají," uklidnila jsem ho. Do školy jsem si oblékla černé džíny a bílé triko. Dokončila jsem svůj outfit s černou koženou bundou a botami. Na rty jsem si nanesla svojí oblíbenou černou rtěnku a vyrazila do školy.

Na škole jsou dva typy lidí - ti, pro které jsem neviditelná, a ti, kteří se za mnou otáčejí a něco si o mně šeptají. Nevím, který typ lidí mám radši. Neexistovat vůbec nebo zase až moc. Copak nejsem jako ostatní normální holky na střední?? Co jsem udělala špatně, že si o mně všichni myslí, že jsem nenormální? Můžou za to moje vlnité bílé lokny, černé rty nebo moje tetování? Ano, mám tetování. Hodně lidí říká, že tetování je špatné. U některých lidí špatné je. U mě ale ne. Moje má význam. Dívka sedící na koni z jehličí. Miluji koně. Muluji přírodu. Zde získávám inspiraci a naději. Ani nevím na co, ale vždy mě to v přírodě nabije pozitivně. Ale to o mně ostatní 'spolužáci' neví a ani je to nezajímá...Některé zajímá jen moje špatná stránka. Nejsem dobrá ve sportování. A ani nechci být dobrá.

Když přijdu na školní dvůr, cítím, jak mě Misty sleduje a přeje si, abych zakopla, a nebo jsem se polila kafem,které držím v ruce. A to se mi povede. Otočím totiž na ní zrak, abych si jí prohlédla, a v tom do mě vrazí nějaký kluk. "Promin, moc se omlouvám," omlouvá se. "To je dobrý...aspoň se Misty pobavila," řekla jsem pobouřeně. "Ta teď řeší Jasona...rozešel se s ní," pokračoval. "Mě je Misty ukradená," dodala jsem, abych v něm nevyvolávala pocit, že celé hodiny Misty zkoumám. "Jo, jasný. Mě taky. .. Mimochodem jsem Max," představí se. "Cassie, ale mladší bráška mi říká Cas," pousměju se konečně. Je na mě tak milý a já na něj byla protivná. Každopádně jsem kvůli němo politá kafem. Ale nejsem jako Misty, nebo ty její ... jak tomu říká? ... BFFs. "No, já už budu muset jít...za pár minut zvoní," řekne Max. "Jo...já taky...taky chodim jsem na tuhle školu," usmála jsem se a vyrazila do třídy. Do mojí třídy přišli noví studenti, ale Max jsem nechodil. 'Jsem taak hloupá.., že jsem se ho nezeptala, do jaké třídy chodí...' myslela jsem si. V tu ránu zazvonil zvonek a do třídy přišla moje oblíbená učitelka. Paní Crosbová. Učí nás angličtinu, ale já k ní chodím i na soukromé hodiny dějin umění, což se mi bude na mé vysněné vysoké škole hodit. Chtěla bych na VŠ VÚ - Vysoká Škola Výtvarných Umění. Teď se ale soustředím na dějiny angličtiny.

Když přijdu domů, zkontroluju mobil jako 99% teenegerů. Na Mistyině facebooku vidím, že už není ve vztahu s Jasonem, ale s Brandonem. Celkem je mi Jasona líto. ' I když bude to asi nějaký namachrovaný fotbalista. ' myslím si. Zazvoní mi mobil - Max. ' Kde sakra sebral moje číslo? ' "Ahoj" "Ahoj Cassie, nešla bys dneska večer do kina?" zeptá se mě. 'Moc se mi tam nechce...a hlavně nestojim o přítele. "Tak jo..budu moc ráda." Ani nevím, proč jsem řekla jo. Možná proto, že už mi chyběl někdo, koho bych zajímala zevnitř.