Chapter 22

3.9K 215 45
                                    

Dneska se mi vůbec nechce vstávat. Mám ještě trénink. Když už se konečně vyhrabu z postele, kouknu se na mobil. V tu chvíli mi dojde, že nestíhám. Tak dlouho jsem přemýšlela a přemlouvala samu sebe, že jsem uplně zapomněla na čas. Natáhla jsem si černé kalhoty a modrou mikinu. Rychle jsem běžela do kuchyně pro něco k snídani. Mamka šla dneska s bráškou k zubaři a taťka jezdí obvykle do práce dřív než vstávám, takže jsem se ocitla v kuchyni sama. Otevřela jsem ledničku a spatřila salát s cedulkou: Snídaně pro Cassie. Mamka. Jsem jí za tohle moc vděčná. Vyndala jsem salát z ledničky a uložila ho do tašky. Pak jsem se rychlou chůzí rozešla ke dveřím. Oblékla jsem si bundu, nazula boty a vyrazila do školy.

Dnes začínáme tělocvikem. Nesnáším ranní tělocviky. Zamířila jsem směrem k tělocvičně. Všechny holky už byly převlečené. Já si naivně myslela, že si stihnu sníst můj salát. Měla jsem co dělat, abych se stihla převléci. Když jsem přicházela do tělocvičny, učitelka začala pískat, což znamená, že začíná hodina. Přesněji řečeno dvouhodinovka. Nakonec to zase tak špatné nebylo. Dělali jsme ranní yogu, takže jsem byla dokonce ráda. Alespoň jsem se po tak dlouhé době opět protáhla. 

Po tělocviku se nic extra nedělo. Měli jsme fyziku v laborkách, takže jsem ani Jasona neviděla. Můj zatím nepokažený den (ranní zaspání nepočítám) mi zkazil Mistiin pohled, který na mě hodila při obědě. V tu chvíli jsem se rozhodla, že musím svůj život alespoň trochu změnit. Ještě jsem sice nevěděla, jak přesně to udělám, ale byla jsem si jistá, že nějakou změnu potřebuju. 

Když jsem mířila do třídy na matematiku, narazil do mě nějaký povědomý kluk. Všechny knížky mi vyklouzly z rukou. ,,Ježiš promiň," uslyšela jsem. ,,V pohodě...to nemusíš," snažila jsem se toho kluka zastavit ve sbírání mých knížek. ,,Strčil jsem do tebe, je to moje vina. Promiň," omluvil se mi ještě jednou. ,,Ale to je fakt v pohodě. Díky," poděkovala jsem mu, když mi podával knížky. ,,Neznáme se od někud?" nečekaně ze mě vypadlo. ,,Včera jsi si ke mně přisedla," usmál se. ,,Já si říkam, že jsem tě někdy viděla," řekla jsem. Připadala jsem si hrozně trapně...a vlezle. Nejdřív se k němu přicpu, a pak ho otravuju na chodbě. ,,Mimochodem jmenuju se Kyle," zase se tak hezky na mě usmál. ,,Jsem Cassie," snažila jsem se napodobit jeho okouzlující úsměv. ,,Nechtěla by jsi někdy někam zajít?" překvapil mě. ,,Děkuju za nabídku, ale myslím, že radši ne. Neber si to osobně, ale radši ne," pokusim se mu to vysvětlit mile. Hrozně mě překvapil. Neskutečně. Nejradši bych mu řekla, že to, co mi Jason udělal mě bolelo, a že nejsem připravená na někoho nového. ,,Dobře, pokud by sis to rozmyslela, tady je moje číslo," mrkl na mě. Pokusila jsem se úsměv, ale už jsem na to neměla síly. Byl na mě tak milý a já ho kvůli Jasonovi, který za to určitě nestojí, odkopla. Nebo jsem se o to alespoň pokusila. Hrozně jsem se za sebe styděla. 

Trénink dneska vedla Rocky, protože já už na to vážně neměla. Tento den, ikdyž se možná nezdá, mě celkem vyčerpal. Radši jsem navrhovala kostýmy. Vymyslela jsem černozlatý s volnými zády. Holkám to ukážu, až to ještě doladím.

Když jsem večeřela napadla mě stejná myšlenka, jako při obědě. Rychle jsem dojedla a běžela do pokoje. Otevřela jsem laptop a vytáhla sešit s propiskou. Začala jsem vyhledávat: Jak positivně změnit svůj život. Nedostávaly se mi ale odpovědi, které bych čekala. Proto jsem se rozhodla, že si to vymyslím sama. Vzala jsem si polštář a deku a šla jsem si sednout na balkon. Otevřela jsem sešit a začala jsem vymýšlet seznam. Nakonec jsem došla k tomutomu:

1) Jason a Misty pro mě neexsitují.

2)Každé ráno budu alespoň deset minut cvičit yogu.

3)Budu se bavit s více lidmi - budu přátelštější.

4)Budu si více užívat času s opravdovými kamarádami.

5)I kdybych byla naprosto vyřízená, dám do tréninků všechno.

6)Budu lepší kampitánkou - více budu podporovat holky.

7)Budu víc času trávit s rodinou.

8)Také budu více číst. Alespoň jednu knížku měsíčně.

9)Budu spokojená sama se sebou.

10)Dám šanci také někomu jinému. 

Chtěla jsem toho napsat ještě více, ale říkala jsem si, že nejdříve vyzkouším toto, a pokud to budu dodržovat a budu spokojenější a šťastnější, pár bodů připíšu. Pak už jsem se jen osprchovala, vlezla do postele a vytáhla knihu. Tímto seznamem se začnu řídit už od teďka. Proto sáhnu pro mobil. Opíšu si Kyleho číslo a napíšu mu: Ahoj, chci se ti za dnešek omluvit. Byla bych moc ráda, kdyby tvoje pozvání pořád platilo. Cassie. Pak telefon odložím a začnu číst.

DissimilarityKde žijí příběhy. Začni objevovat