Dissimilarity

Chapter 5

Potřebuju nějaký dobrý nápad, jak Jasonovi zamotat hlavu. už nemůžu být ta neviditelná. Potřebuju změnu. 

Jason si ke mě přisedl. Proč furt píšu přisedl, když u mě normálně sedí. Misty je roztleskávačka. Přesněji řečeno kapitánka rozleskávaček. Nechápu, co dělám, ale pujdu na konkurz, abych byla součást jejich týmu. Už i jako malá jsem dělala gymnastku, do doby co jsem si zlomila nohu, ale základ mám. Konkurz je dnes odpoledne. Nijak jsem se nepřipravovala. Tahle myšlenka mě napadla dneska v autobuse. "Slečno Adamsová??!" zeptal se mě učitel biologie. "Ano?" zeptala jsem. "Jak komunikují mravenci?" otázal se. Tak to netušim. Jak sakra můžou komunikovat... "Pachy," zašeptá Jason. "Ehm..pachy," odpovím učitovi. "Výborně, jaká je hlavní schopnost mravenců......". "Díky," odpovím. "Nemáš zaco," mrkne. Zase flirtuje...tak jako na všechny holky na škole. "Nevěděla jsem, že jsi takový odborník na biologii," flirtuju. "Celkem jo, nikdo to ale neřeší. A jak o mně vůbec víš?" zeptal se, ale vypadal furt mile. Sakra! Dělá si srandu? Co mu odpovim..něco, čím bych ho setřela. "Byls kapitán fotbaalového týmu. A.. já miluju fotbal," vyjede ze mě. Výborný...takže údajně miluju fotbal. "Hraješ ho?" zeptá se. "Ehm ne, ale ráda na něj koukám," řeknu nejistě. "A oblíbený tým?" zeptá se. Jsem v pytli. Nevim, jaký týmy existujou, natož jaký je můj nejoblíenější. Naštěstí kolem třídy projde kluk, který má na triku logo s ACS. Díkybohu! "ACS," odpovím...ted už jistě. "Tak to až budou hrát můžem jít na zápas," usměje se. "Asi spíš ne... na zápasy ACS chodím s tatkou," odpovím. Celkem ho překvapilo, že jsem ho odmítla. Je zvyklí, že s ním chce jít každá holka ven. Až na mě. Já mu chci zamotat hlavu ;).

Při obědě si sednu k Maxovi a Olliemu. "Dneska se chystám na konkurz do rostleskávaček," oznámim. Ale o mým rozhovoru s Jasonem se nezmíním. "Skvělej tach! Ale už musíme jít. Zavolej večer, jak dopadl konkurz," řekne Max. Oba se pak zvednou a odejdou. Obědvám teda sama. Už jsem zvyklá. Ale leze mi tréma do těla. Tancovat znovu zhruba po 4 letech...to dám! 

Na konkurz se dostavilo 85 holek. V týmu jich je 30. Takže z těch 85 holkek jich vezmou 5. Nemám šanci. Co a proč to vlastně dělám? - ptám se sama sebe. Dnes se uskuteční dvě kola. Zítra třetí. První dvě kola jsou taneční. Třetí kolo je rozhovor s kapitánkou - Misty. Do třetího kola postoupí jen 20 dívek. "Ahoj, doufám, že jste rozcvičené. Už tak máme zpoždění. Do druhého kola vás postoupí 50." oznámila Misty. "Ale ted už začneme!" křikne na nás. "Není to těžké...budete opakovat kroky po Rocky,"  ukáže nám na ní. Rocky tančí výborně. Ani hudba není uplně špatná. Tancuju jak nejlépe umím. Chci se do toho blbýho týmu dostat. Misty chodí mezi náma a klepe na rameno těm, kteří nepostupují. Naštěstí mě přejde bez zaklepání!!! Jsem ve druhém kole. Ve druhém kole už tančíme bez Rocky. Ta ted chodí s Misty a pomáhá jí vyřazovat. Teď stojí přede mnou. A Misty na mě natahuje ruku. Rocky ji ale zastaví. Něco jí pošeptá a pak obě odchází. Rocky na mě jedním okem mrkne. "Gratuluji vám! Jste mezi 20 nejlepšími dívkami dnešního konkurzu. Zítra vás čekají rozhovory," oznámí nám Misty. Osprchuju se ve škole a vyrážím domů. Dám si večeři, kterou mi mamka připravila. Pak jsem zavolala Maxovi. Moc mi gratuloval...Z 85 holek mezi 20 nejlepšíma..O Rocky a její pomoci jsem se nezmínila. Pak jsem ale byla taak utahaná, že jsem si šla lehnout. Budíka jsem si nastavila na ráno o dvacet minut dřív, abych se připravila na rozhovor. Zhasla jsem a spokojeně jsem usnula!