Dissimilarity

Chapter 21

Probuzení pro mě nebylo tak strašné do doby, kdy jsem zjistila, že je pondělí. V tu ránu se mi nikam nechtělo.  Došlo mi, že ve škole potkám Misty a Jasona. Celá škola se o mně bude bavit a ptát se na moje reakce po plesu. Na to jsem vážně neměla náladu. Oblékla jsem si černé kalhoty a světle šedou oversize mikinu a nalíčila jsem se tak, jak jsem se líčila předtím, než to všechno s Jasonem začalo. Pak jsem šla do kuchyně na snídani. Jídlo ale ve mě vyvolávalo pocit nechuti. Vzala jsem si jablko a vyrazila směrem ke dvěřím. Oblékla jsem si bundu a vyšla jsem do školy. 

Když jsem se blížila ke škole, strčila jsem si do uší sluchátka. Nastavila jsem hudbu, co nejhlasitěji to šlo, abych nikoho neslyšela. Jakmile jsem však vešla do školy a objevila jsem se na chodbě, začaly ke mě mířit výsměšné pohledy. Hlavně Mistyiny přívrženkyně se smály jako pominuté. Snažila jsem se jich nevšímat. Zamířila jsem přímo do třídy. Cestou tam jsem cítila, jak si mě každý prohlíží. Zrychlila jsem. Když jsem vešla do třídy, Jason seděl na mém místě. Teda až do teď na našem místě. ,,Od teďka ať si tam sedí sám,'' pomyslela jsem si. Proto jsem ho přešla a co nejrychleji se blížila až na konec třídy, kde seděl nějký kluk. "Můžu si sednout?" Otočil se a překvapeným pohledem na mě zíral. "Jasně." odpověděl. "Díky." poděkovala jsem mu, protože kdyby řekl, že ne, musela bych si sednout k Jasonovi. Nikde jinde místo nebylo. Až teď jsem si všimla Jasonova udiveného pohledu...jako kdyby nevěl, proč jsem si sedla jinam. Dneska v této třídě máme naštěstí jen jednu hodinu. Jinde většinou sedíme po jednom. 

Hodina probíhala celkem rychle. Asi mi to tak uteklo, protože jsem nechtěla přestávku. Nechtěla jsem, aby už skončila hodina a všichni odešli ze třídy. Potkala bych se s Jasonem a byla bych z toho špatná...,,Crrrrrr!" zvonilo. "Takže pro dnešek vše. Ještě se podívejte, před třídou visí rozpis dvojic pro vypracování eseje na téma Francouzská revoluce. Tu mi odevzdáte do konce týdne, přeji hezký zbytek dne," rozloučil se s náma a začal si balit věci. Nevím, kdy vycházel Jason, ale já vycházela poslední a naštěstí jsem ho nepotkala. Koukla jsem se na seznam. Dvojice byly uspořádané podle toho, jak sedíme. Jediný problém byl, že když to pan Hoover připravoval, seděla jsem s Jasonem, takže bych tu esej měla dělat s ním. Nevím, co mě to popadlo, ale otočila jsem se a zamířila přímo k panu Hooverovi. "Pane profesore, omlouvám se, ale...nemohla bych tu esej napsat sama? Myslím, že to Jasonovi vadit nebude." ,,Jistě. Pokud to Jasonovi nevadí, tak nevidím problém," usmál se. Uff! Díky bohu. ,,Děkuju moc pane profesore," poděkovala jsem a odešla ze třídy.

Zbytek dopoledne probíhal, až na Jasonovy pohledy, celkem v pohodě. Měla jsem radost, že s ním tu esej psát nemusím. V pondělí většinou obědvám s holkama z týmu. Měli jsem nějakou omáčku s těstovinami. Vyzvedla jsem si oběd a zamířila jsem k nim ke stolu. "Ahoj,"pozdravila jsem je. "Čau." ,,Hoj." ,,Ahoj." pozdravili mě jedna přes druhou. Až mě překvapilo, jak se chovaly. Jako kdyby se nic nestalo. Žádný ples, žádná Misty. ,,Kdy bude trénink? Teď jsme kvůli plesu moc trénovat nemohli," zeptala se Rocky. ,,Akorát jsem se s váma chtěla domluvit. Co středa od půl páté a v pátek od půl čtvrté?" navrhla jsem. Tyto termíny vyhovovaly všem holkám, a tak jsme se věnovali vymýšlení nových choreografiích. ,,Ona je ještě v týmu? Vy se s ní nestydíte sedět?" přikráčela Misty k našemu stolu. ,,Proč by neměla být? zeptala se Bella. ,,A nestydíme. Nemáme důvod," dodala Chris. ,,Ale viděli jste, co jsem udělala na plese.." pokračovala Misty. ,,Máš pravdu. Jedinej, za koho bysme se měli stydět, jseš ty," ukončila to Bella. To Misty uplně vzalo dech. Proto uraženě odkráčela. ,,Cass, ignoruj to. Stoprocentně stojíme za tebou. Ať dělá a říká cokoliv," uklidnila mě Rocky. ,,Díky holky, moc si toho vážim," snažila jsem se usmát. Jinak mi moc do smíchu nebylo. Kdyby mi tohle řekla a holky by se mě nezastaly, nevěděla bych, co mám dělat.Koukla jsem na hodiny - 10 minut do dalšího vyučování. Rozloučila jsem se s holkama a vydala jsem se k učebně výtvarky. Zase jsem tuhle hodinu měla s Jasonem. Když jsem se blížila k učebně, někdo mě za ruku odchytl a zatáhl do kabinetu pro uklízečky. Kdo to asi mohl být. Jason. ,,Kdy začneme pracovat na tý eseji?" zeptal se. ,,Nikdy. Zašla jsem za panem Hooverem a můžem to dělat každý sám. Takže si to udělej jak chceš," odpověděla jsem. Snažila jsem se zůstat v klidu. Červeň se mi však pomalu, ale jistě začala objevovat na tvářích. ,,Co ti Cassie, udělal jsem něco špatně?" zeptal se. ,,Ne, vše je v pořádku. Jen už tě nikdy nechci vidět!" vypadlo ze mě. Zvedla jsem hlavu a odešla z kumbálku. Nemůžu tomu uvěřit...prý: Udělal jsem snad něco špatně? To si snad dělá srandu. Jak jen jsem se do něj mohla zamilovat. 

Domů jsem přišla kolem páté. Byla jsem celkem vyřízená. Rozhodla jsem se, že si buď založím blog nebo si budu psát deník. Potřebovala jsem se zbavit emocí, které ve mě zevnitř vyžíraly. Usnula jsem celkem brzo. Abych pravdu řekla, tak ani nevím, kdy přesně.