Dissimilarity

Chapter 9

Celé ráno jsem nemohla myslet na nic jiného. Od koho byla ta noční esemeska? Od Jasona? To těžko. A co měla znamenat? Komu jsem co provedla? Nevím. Nevím. Ale ráda bych věděla. Naštěstí na to přestanu u snídaně myslet. "Mami, dneska Juse nemůžu vyzvednout. Mám trénink..nebo něco takového," zamyslím se. "Dobře. Vyzvednu ho," usměje se mamka. 

Před začátkem vyučování se potkám s Maxem. "Koukej na tuhle esemesku," ukážu mu jí. Zasměje se. "Lekla si se?" zeptá se. Nechápu to. Někdo mi napíše, že na mě nemůže přestat myslet, a on se tomu směje? Jak logické. "Co je?" divím se. "Nic," chechtá se. Kouknu na něj přísně. "Poslal jsem jí já," usmívá se. Já...já...zabiju. "Proč si to udělal?" zeptám se nevěřícně. "Myslela sis, že ti to poslal Jason..." řechtá se. "Protože si do něho blázen," přestane. "Já do něj?? Ne. Je...je jenom...," přemýšlím. "Co je? Tvůj idol?" štve mě Max. "Maxi..nech toho. Dělám to hlavně kvůli vám..." dokončim naší skvělou debatu. Akorát začne zvonit. Jdu do třídy a hledám něco pozitivního na naší konverzaci. Aspon vím, kdo a proč mi to poslal. 

"Tak ty jsi v týmu roztleskávaček?" zeptá se pohrdavě Jason. Sakra...Myslela jsem, že bude nadšenej.  "Jo," odpovím. "Misty je tvůj vzor?" zeptá se znovu. "Ne..proč myslíš? Že chci zkusit něco novýho a hned chci být jako Misty?" vykulí se ze mě. "Ne to ne. Ale myslel jsem, že jsi jiná." překvapí mě. Jsem jiná? Jakože zase ta tichá myš? Tak to teda ani náhodou. "A co kdyby jsme někam vyrazili abych tě přesvědčila, že nejsem jako Misty," nabídnu mu. Přemýšlí. "Ale já teď žádnej vztah nechci," odpoví. "Vztah? Ne..." vyjasním. "Stejně se asi budem muset líp poznat .. když spolu budem dělat ten projekt...a s Misty nechci mít nic společnýho," řekne Jason. "Tak kdy se sejdem?" zeptá se. "Dal bys mi na sebe číslo? Dneska se dozvím, kdy budu mít tréninky...takže bych ti pak napsala kdy bych mohla," navrhnu. Číslo mi dá. Naštěstí. 

Na dnešní "přednášku o týmu" dorazím včas. Bella nám vše vysvětlí: tréninky jsou ve středu a v pátek od 16,00 do 17,30. S sebou máme mít černé oblečení (aby byly vidět chyby), čelenku do vlasů a pití. Piškoty (cvičky) nám půjčí. Vlasy si máme česat do vysokého culíku. Všechno jsem si zapsala. Zítra trénink nemáme až v pátek. Hned po přednášce jsem šla domů.

Po hrozně dlouhé době jsem se učila. Udělala jsem si všechno do školy a šla jsem se do kuchyně navečeřet. Když jsem se vrátila, napsala jsem Jasonovi: "Trénink mám v pátek od čtyř do půl šesté." Neměla jsem napsat spíše 'šestý'? "Co v sobotu ve 3 odpoledne..máš čas?...a kde vlastně bydlíš?" přijde mi. Mám chvíli počkat než mu odpovím? Takovýhle starosti fakt zbožňuju. "U Newtonova parku. A čas mám," odepíšu. "Super. V sobotu. Ve tři. U New parku :)" pošle nakonec. Ještě pak zavolám Maxovi a řeknu mu o dnešku - o Jasonovi a naší schůzce a taky o týmu. Pak se osprchuju, zalezu do postele a spokojeně usnu.

+Kdybych věděla co se stane, nikdy bych s Jasonem na žádnou schůzku nešla. Max mě měl varovat.+