Dissimilarity

Chapter 19

Vyběhnu z tělocvičny. V tom šoku však nejsem schopna rozumně přemýšlet. Když popoběhnu zhruba 50 metrů od školní tělocvičny, ohlédnu se. Spatřila jsem Jasona.  Celý v šoku se mě pokoušel zastavit.  Já však rychle vlezla do autobusu, jedoucího nevím kam. Autobus zavřel dveře. Jason mě nezastihl. Byla jsem hrozně ráda, že se ty dveře zavřely dříve, než přiběhl. Koukla jsem z okna a polekala jsem se svého odrazu ve skle. Řasenka mi stékala přes tváře a moje oči čím dál tím více natékaly a rudly. Až teď jsem si všimla, že řidič čeká, až mu zaplatím. Vytáhla jsem peněženku a zaplatila. Jen se usmál a dodal: ,,Doufám, že ten kluk nechtěl jet s vámi. Podle vašeho výrazu jsem však usoudil, že nechcete. To bude dobré...věřte mi," snažil se mě podpořit. Já jsem však nebyla schopná slova, tak jsem jen přikývla. Měla jsem zaplaceno 30 minut jízdy, takže uvidím, kam to jede. Po dlouhých nádeších a výdeších se kouknu, kde se vlastně nacházím. Naštěstí tento autobus směřuje k mému domu. Po kouknutí na hodinky se však polekám. Musím vystoupit už teď. Aspoň se projdu a pročistím si hlavu.

Vystoupím a porozhlédnu se po okolí. Stačí jen přejít tento tmavý park a budu doma. Naštěstí jsem tu sama. Sklopím hlavu a pokračuju v chůzi. Jakmile se jen klidně procházím, znovu si připomenu to, jak se Misty lepí na Jasona. Nevím, co mě tak vyvedlo z míry. Myslím, že to mělo tři důvody. První je, že nesnáším Misty. Nesnáším, když je po jejím. A v tomto světě je po ní všechno. Druhý důvod je, že jsem se ztrapnila před celou školou. To mě ale až tak nevadilo. A poslední, však pro mě nejdůležitější důvod...Sice jsem si to nikdy nechtěla připustit, ale miluju Jasona. A ten jako by mi prorazil srdce.

Když dorazím domů, snažím se, aby si mě nikdo nevšiml. Snažila jsem se úspěšně. Všichni už spali. Pomalu jsem po špičkách vyběhla schody a zavřela se do svého pokoje. Na postel jsem odložila kabelku a bundu, kterou jsem měla přehozenou přes šaty. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Takové krásné šaty pro někoho, kdo si to vůbec nezaslouží. Rozepla jsem si je a ve spodním prádle prošla do koupelny. Odlíčila jsem se a rozpustila jsem si účes, zdobící mojí hlavu. Nejradši bych si napustila vanu a relaxovala. Spát se mi moc nechtělo...A stejně bych asi neusnula. Ale po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla pro sprchu. Umyla jsem si vlasy a spláchla poslední známky make-upu. Po dlouhé sprše jsem si oblékla pyžamo, teplé ponožky a zabalila jsem se do županu. Vlasy jsem ručníkem vysušila a svázala do drdolu. Teď se mi hlavou honily myšlenky, co budu dělat. Spát se mi nechtělo. Rozhodla jsem se, že si pustím nějaký film. Říkala jsem si, že bych radši akční než romantický. Protože láska mezi šedou myší a kapitánem fotbalového týmu existuje pouze ve filmu. Nakonec se ale rozhodnu pro Protivný sprostý holky. Potichu jsem si ještě došla do kuchyně pro čokoládu. Udělala jsem i kakao.

Co jiného si přát, než ležet v posteli u filmu s kakaem a čokoládou. Trochu jsem se v tom filmu viděla. Sice jsem byla ráda, že hlavní hrdinka tu protivnou bestii "porazila", ale konec bych radši chtěla jiný. Když film skončil, koukla jsem se na telefon, na který jsem předtím úplně zapomněla. Měla jsem asi dva nepřijaté hovory od Jasona a asi šest jich od Maxe. Od něj sem ještě měla esemesku: "Cassie, je mi to hrozně líto. Vím, že se asi zlobíš, ale prosím odepiš, že jsi v pořádku." ,,Jsem v pohodě," odepsala jsem. Neměla jsem náladu to s ním teď řešit. A ještě přes telefon. Zalezla jsem do postele  hned jsem usnula. I když se mi předtím nechtělo vůbec spát, okamžitě jsem přešla říši spánku.