Dissimilarity

Chapter 20

To první, co jsem cítila, když jsem se vzbudila byla bolest hlavy. Koukla jsem se na telefon a zjistila, že je půl jedenácté. Sedla jsem si a všimla si papírku, ležícího na mém nočním stolku. "Jeli jsme k babičce a dědovi. Přijedeme kolem 5 odpo. Oběd máš v lednici a ozvi se. Mamka" Celý den budu naštěstí doma sama. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale radši budu sama. Dojdu do koupelny. Vyčistím si zuby, učešu se a opláchnu obličej. Pak se převléknu. Hlad jsem neměla, tak jsem se rozhodla, že se jen naobědvám. Tu hodinu před obědem jsem věnovala čtení povinné četby. K obědu mi mamka udělala zeleninovou polévku a špagety se sýrovou omáčkou. Najedla jsem se a vyrazila zpět do pokoje. Hned jak jsem přišla, zavolala jsem mamce.

Pak jsem si chtěla zalézt do postele a čísti si nebo si pustit nějaký film. Ale přišla mi esemeska od Maxe: ,,Nechceš něco podniknout?" Ani jsem nepřemýšlela a odepsala: ,,A co podniknem?" Až po odeslání mi došlo, co jsem udělala. Brala jsem to ale pozitivně. Potřebovala jsem se pohnout. Sice nevím k čemu, ale potřebovala jsem to. "Zajdem na kafe?" ,,Nepiješ kafe." "Ale ty jo," přišlo mi nakonec od Maxe. "Ok, v kolik a kde?" zeptala jsem se ho. "Ve 14,30 u vašeho parku." Usmála jsem se. Tohle je první věc, která mě učinila v poslední době šťastnou. Koukla jsem na hodinky a zjistila jsem, že mám ještě hodinu čas. Ale po kouknutí do zrcadla jsem se rozhodla, že se raději už budu připravovat. Zvolila jsem lehký makeup se svojí oblíbenou rtěnkou a vlasy si stáhla do culíku. Převlékla jsem se do teplé mikiny a černých džínů a mohla jsem vyrazit. Jak jsem si předtím myslelala, ta hodinka na přípravu rychle utekla a já měla co dělat, abych dorazila včas.

Když jsem přišla, jak by řekl Max, do "mého" parku, Max už tam čekal. Zapomněl mi však říci, že nebude sami. Čekali s ním společně i Ollie a Rocky. Nejradši bych se otočila a vrátila se zpátky do teplého domova.  Když Max poznal, na co myslím, vydal se za mnou. "Ahoj Cass," pozdravil mě. "Ahoj," usmála jsem se. Celkem ho moje odpověd vyděsila. Myslím, že čekal, že se před ním rozbulím, spadnu mu do náruče a budu ho prosit, aby mě uklidnil. To se však spletl. Jason mi sice rozdrtil srdce na několik částí, ale to oni nemusí vědět. Snad to před nima udržím v tajnosti.

"Dala bych si prosím latte," odpovím servírce, "Já taky," poprosila Rocky. Když přišla řada na Maxe, řekl: "Já si dám prosím obyčejného turka," objednal si Max. "Turka? Ty si dáváš kafe? A ještě turka?" zeptala jsem se ho s úsměvem. "Změna je život," odpověděl a kouknul se na mě tázavým pohledem. Já však tento pohled ignorovala a věnovala se Rocky a Olliemu. Když nám donesli kávu, všichni jsme poděkovali. Nasypala jsem si tam cukr a začala jíst pěnu. "Jak sis včera užila ples?" vypadlo z Maxe. Zvedla jsem hlavu a došlo mi, že ta otázka není mířena na mě. Celkem se mi ulevilo. Rocky byla taky nějak polekaná, ale odpověděla: ,,Ale znáš to. Tancovala jsem, jak jsem mohla. A domů jsem přišla kolem třetí ráno. Mým rodičům se to moc nelíbilo, ale nějak jsem to zvládla," usmála se Rocky. Teď nastalo ticho. Jestli znáte ten pocit, když všichni čekají, až začnete vyprávět svůj příběh, ale vy vůbec nechcete. Všechny pohledy teď byly zamířeny na mě. "Jestli vás zajímá, co se stalo s Jasonem, tak pro vás asi nemám tu správnou odpověď. Tahal se s Misty, já jsem se *na ní* naštvala a odešla jsem domů," začala jsem. Při svém monologu jsem zdůraznila *na ní*. Ollie na mě udiveně koukal.: ,,Takže tobě nevadilo, jak se k tobě Jason zachoval?" Cítila jsem, jak se mi do tváří hrnul vztek. "Kdybych tvrdila, že ne, kecala bych. Zároveň mě jeho chování nijak extra nepřekvapilo. Myslela jsem si, že je takový. Co mě asi nejvíc naštvalo byla Misty. Ten její úšklebek, po tom, co viděla můj vyjevený výzar...Za ten bych vraždila," usmála jsem se. Chtěla jsem, aby se smáli i ostatní a já prolomila to dnešní divné chování. Rocky se začala smát hned. Později se přidali i Ollie a Max, a tak jsem se taky přidala. Celé odpoledne tak proběhlo od této chvíle v klidu.

Když přijela mamka, taťka a bráška domů, nijak se ze mě nepokoušeli dostat, jaký byl ples. Za to jsem jim byla neskutečně vděčná. Večer jsem se ještě učila, abych si teď před Vánoci vytáhla známky. Ale asi v devět večer mě přepadla únava, a tak jsem se šla osprchovat a zalezla si do postele. Poté jsem vypustil všechny myšlenky z hlavy a rychle usnula.