Dissimilarity

Chapter 4

"Mam nápad," řekl mi Max. "Jakej?" zeptala jsem se. "Choď s Jasonem!" překvapil mě Max. Oliie jen valil oči. "COŽE? Zbláznil ses? Nikdy!!" štěkla jsem. Chvíli jsme jen tak přemýšleli. "To není špatný nápad," pronesl Ollie. "Ollie..já myslela, že jsi na mý straně," urazila jsem se ironicky.  "Vem si to takhle. Pozitivních důvodů je více než negativních," řekl  Max. "Ehm? Jak to myslíš?" zeptala jsem se. "Pozitivní důvody: ty už nebudeš ta divná holka a Jasonovi se srazí ego," řekl Oliie. " A ty negativní: nechci mít s Jasonem Woodem nic společného, druhý - ostatní si o mně budou myslet, že jsem děvka, a třetí - naštvu Misty...Spadnu na její úroveň," odsekla jsem. "Na její úroven nespadneš.  Misty je o dost větší mrcha než budeš ty. Mysli taky trochu na sebe. Jak dlouho už tě šte, že jsi "ta divná" holka?Dlouho. Cas prosím. Bude to sranda. Prosím, kvůli nám...no vlastně i kvůli tobě," rozkecl se Oliie. Chvíli jsem váhala. "Tak ano! Ale pomůžete mi!"

Že jsem to odkývla. Nejradši bych to odřekla. Ale hned jak jsem řekla ano, Max se pro něco rezběhl. Pak Max zavolal Olliemu, a ten taky někam běžel. Hrát si s něčíma citama...To nejsem já. To je Misty. Ale zase Jason je namachrovánek. 'Opravím' ho. A to jsem já.

Další den se o moc nelišil od toho předešlého. Jason si zase přisedl a prohodil pár slov. Obědvala jsem sama. Jako vždy. A najednou si ke mně Jason přisedl. "Nevadí ti, že si k tobě sednu i na obědě?" zeptal se mile. Jé..tak on se snaží být milý...fuj! "Ne, jen si klidně sedni. Jsem na odchod," cekla jsem. Když jsem odcházela všimla jsem si Mistyina pohledu. Byla hoodně překvapená. Nevím, co to do mě vlítlo. Ale nechci si hrát na někoho, kdo nejsem. Ach jo...co řeknu Maxovi s Olliem.

Večer mi pípl mobil: "Přijď rychle za mnou. Adamsova 588. M". Teď? Dělá si srandu? Ale je to přece Max. Můj nejlepší kamarád. Kašlala jsem na převlékání. Natáhla jsem si dlouhý kabát, který k pyžamovým legínům nevypadal zle. Jakmile jsem dorazila na Adamsovu 588, spatřila jsem Maxe s Olliem. Mávli na mě a já jim vyšla naproti. Zavedli mě do bytu, kde bydlí Ollie. Bydlí s rodiči, ale ti jsou v Číně na pracovním jednání. Šli jsme do Ollieho pokoje. Otevřel dveře a já spatřila velikánskou hromadu holčičího oblečení. "Ehm...to je tvoje?" zeptala jsem se zdvořile (snad). "Ne..to je tvoje. Teda pro tebe," vyjasnil Max. "Pro mě? Zbláznili jste se?" otázala jsem se překvapeně. "Oblečení jako nosí Misty.., a když se to Jasonovi líbilo na Misty, bude se mu to líbit i na tobě," usmál se Ollie. A dost!!! "Kluci neskutečně si toho vážím...asi to pro vás je důležité. Sice nevím proč..snad mi to někdy vysvětlíte...ale...Jasona sbalím. Jak chcete. Ale nebudu se oblíkat jako Misty. Prosim. Pomozte mi, aby se do mě zamiloval proto jaká jsem, ne proto jak vypadám," oznámila jsem. "Dobře...teď tě zavezu domů, aby ses vyspala a ráno byla na Jasona připravená, ok?" zeptal se Max. "Ok." ukončila jsem naši debatu.

Večer jsem nemohla usnout. Nenapadávaly mě žádné fígle, jak ho zbalit. Jak zbalit kluka, který chodil s nějvětší hvězdou školy? Do čeho jsem se to přimítala. Ale není to zas tak špatný. Mám kámoše...2. a někoho, komu budu motat hlavu. Držte si kloubouky dámy a pánové. A usla jsem jak pařez.