Dissimilarity

Chapter 11

Pondělí. Ještěže neuvidím Misty. Teda snad. Max mě měl varovat...že když půjdeme někam, kde bude i Misty, bude naštvaná. Hodně naštvaná. Z jejího včerejšího tweetu jsem moc nespala. Myslí si, že jsem pod její úrovní. Celé ráno přemýšlím, co mi asi řekne Jason. "Sobota byla super, ale už nechci, aby nás kdokoli viděl spolu," myslim si, že mi řekne. K snídani si dám rohlík s máslem. Dám si mikinu a opustím dům.

"Ahoj," pozdraví mě Ollie. "Čau," odpovím sklesle. "Co je?...to kvůli tomu tweetu?" zeptá se. "Tys ho taky viděl?" řeknu vyděšeně. Proč by ho neviděl. Viděla ho celá škola. "Nikdo neví, že Misty myslí tebe," snaží se mě uklidnit. "Moc mi nepomáháš," usměju se. Zvoní. Oba jdem do třídy. "Ahoj Cas," pozdraví mě Jason. "Ahoj," odpovím. "Co se děje?" zajímá se. "Nechci, abys měl kvůli mě problémy. Misty je na mě naštvaná....že jsme šli na ten koncert," říkám. "Cas," zastaví mě. "Žádný problémy mi nepřiděláváš...spíš naopak," usměje se. Taky se usměju. 

Když přijdu domů, jsem šťastná, žže jsem nepotkala Misty. "Ahoj Cassie," pozdraví mě mamka. "Ahoj," opáčím. "Prosímtě doběhni pro hrušky a švestky do Bio obchodu," poprosí mě. "Dobře...hned?" zeptám se. Kývne. Vyjdu z domu. A. A až teď mi dojde, že Bio obchod vlastní Jasonovo otec. No nic. Teď už se z toho nevymluvím. Jdu pěšky. Obvykle jsem jezdila na kole, ale nechci vypadat jakom nějaký velký sportovec. "Dobrý den," pozdravím, když vejdu do obchodu. "Dobrý," usměje se prodavačka. Jdu dozadu pro hrušky. "Dobrej," uslyším Misty. Sakra. Co tu dělá??! "Čau Cas," pozdraví mě. "Ahoj," usměju se na ní. "Takže ty nakupuješ u Jasona?" zeptá se. "Ne, nakupuju v biu," řeknu. "Jen jsem ti chtěla říct, že ve středu bude trénink zrušenej,...mám poradu s vedoucíma," oznámí mi. "Dobře," řeknu. "Čau Misty," pozdraví ji Jason. Jak se sem dostal? "Jasone..." Misty chce něco říct. "Cas pojď," řekne Jason. Ani nevím jak se to stalo, ale najednou jsem byla před obchodem. "Proč se s ní bavíš?" zeptá se. "Je kapitánka mýho týmu. Říkala, že ve středu nemáme trénink," vysvětluju mu. "Co tady vlastně děláš?" ptá se. "Nakupuju," odpovím. Usměje se. "Co chceš?" mrkne. "Hrušky a švestky," odpovím. "Skočím pro ně zadem. Počkej tady," přikáže mi. A tak čekám. Možná dvě minuty. Pak mi to přinese. "Díky moc, co ti dlužím?" zeptám se. Usměje se. V očích se mu zapálí jiskra. Políbí mě. Zavřu oči. Jeho rty jsou hebké a měkké. Přitáhne si mě blíž. Cítím vůni jeho vlasů. Cítím jeho svaly na břiše. Cítím tlukot jeho srdce. "Tos mi dlužila," usměje se. Taky se usměju. Vyprovodí mě domu. Jdeme za ruce. Když dojdem na konec parku, otočíme se na sebe. "Cas," začne. "Ano?" zeptám se. "Líbíš se mi," řekne. Znovu mě políbí. Ruce mi dá na záda. Já mu rukou projedu vlasy. "Zítra," mrknu. "Ahoj," usměje se. 

Večer ještě napíšu Maxovi, co se stalo. "Zítra se sejdem. Ve tři v Kavárně U Tiffaniho," odepíše. Osprchuju se a jdu si udělat úkoly. Pak jsem si chtěla ještě chvíli číst, ale nemůžu se soustředit. Ani usnout mi nešlo.